Přeskočit na hlavní obsah

Tram-ta da dá


Nemusím se nikomu zpovídat a klanět. Možná proto je pro mě přirozené vyjádřit vše na rovinu. Nemám ve zvyku si stěžovat. Jen, čeho je moc, toho je příliš. Často vídám, jak si lidi něco rozbalí, obal jednoduše hodí na zem a dělají nepořádek po celém městě. Sice bych měl být vděčný všem lidem, kteří využívají městské hromadné dopravy, a také jim vděčný jsem, ale pouze těm slušným a rozumným. Už méně vstřícný a slovně ohleduplný budu k těm neurvalým, sprostým, zlomyslným a bezohledným.

Za vrchol totiž považuji to, když takové jednání probíhá v tramvajích a autobusech. Každou chvíli je pod sedadly doslova nastláno, papíry zastrčené do všech mezer a poházené kde to jen jde. Nedávno si žák jednoho učiliště loupal mandarinky a hromadu slupek prostě nechal pod sebou. Ve vozech dopravních podniků jsou plechovky od piva, odpadky z McDonaldu včetně zbytků jídla, krabice od pizzy, dokonce jogurt vmáčknutý do polstru a další nechutnosti včetně použitých hygienických potřeb.

Takové chování je nejen odporné a necivilizované. Nezávidím to všem řidičům. Chudáci ti, kteří pak musí vozidla MHD čistit. Co je však podstatné, solidní a spořádaní cestující musí jezdit v zaneřáděných vozech a sledovat sobecké a zaostalé manýry některých spoluobčanů. A nejsou to lidé, ke kterým někteří přistupují plni předsudků. Znečištění dopravních prostředků má na svědomí nejčastěji majoritní skupina obyvatelstva. Ne Romové. Ne bezdomovci. Nepořádek nedělají Ukrajinci. Ani důchodci.

Je to vážně síla. Bohužel se s tímto nedá moc dělat. I když někdo vidí takovou neplechu, tak buď se bojí dotyčného napomenout, nebo to nemá vlastně smysl, protože se slušný člověk dočká leda tak urážek a ponížení. V podstatě sám nechápu, co ty bordeláře vlastně vede k tomu, že dělají dopravcům takovou škodu. Co se děje v jejich hlavách, když pod nohy lidem odloží kus zapáchajícího oděvu, nebo hranolky s tatarkou? Netuším. Vím jen, že až nepřijede tramvaj na svůj čas, tak ji možná právě ve vozovně čistí.

Radovan Bazger, 25.5.2023

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Bicykl

Trochu toho vzpomínání neškodí. Myšlenky plavou v minulosti a dříve než se utopí, musím napsat pár řádků o tom, jak rád jsem jezdil na kole. Vůbec netuším, kolik mi mohlo být roků. Snad jsem už chodil do školy, když mi táta koupil kolo. Byl to starý Pionýr. Červený rám a šedá řídítka. Kožené sedlo. Neustále padající řetěz. Přesto jsem na něm jezdil s radostí. Sice jen tak kolem baráku. Jednou jsem jel prostě po chodníku a někam se zahleděl, když v tom jsem vlítnul nějakému staršímu pánovi předním kolem zezadu přímo mezi nohy. Rychlá brzda zabránila ještě většímu karambolu. To víte, vyslechl jsem si, jaký že nezbeda mu ušpinil kalhoty, a proč jezdím po chodníku. Řekl jsem jen, že na silnici ještě nesmím a hned šlapal do pedálů. Hlavně co nejrychleji pryč. No marnost, ostuda. Na Slovensku u babičky malé kolo nebylo. Zato pár velkých a těžkých bicyklů. Jeden dámský a jeden se štanglí. Vždy jsem prosil dědu, jestli se můžu projet. Většinou dovolil. Jen jsem si nějaké to kolo musel vždycky

Prostě nemůžu!

Mám za to, že civilizovaní lidé neřeší spory násilím. Nemůžu. Já prostě nemůžu hájit a schvalovat řádění ruských jednotek na Ukrajině. Proruští přátelé prominou, ale anexe, invaze a zahájení vojenské činnosti proti svébytné a mezinárodně uznávané zemi je v rozporu se vším, co lidstvo od konce II. světové války dojednalo a vybudovalo nejen v politické rovině. Právě v těchto dnech, kdy si připomínáme porážku fašistické říše je vhodné zdůraznit, jak křehký je mír. Jak snadné může být odhodlání zabíjet. Jak odporný je rozkaz střílet do lidí. Možná měl převrat na Ukrajině podivné okolnosti. Snad i ten život Rusů v Luhansku a Doněcku nebyl zrovna růžový. Je možné, že ani ta historická smlouva o Krymu nebyla tak jednoznačná ve prospěch Ukrajiny. Vše se však dalo řešit cestou diplomacie. Cestou pokoje a smíru. Vždyť Putin ve snaze ochránit Rusy na ukrajinské půdě před údajným nacismem hnal a žene dál tisíce svých lidí do spárů smrti. Navíc ztratil spojence a spustil lavinu přihlášek do Severoa

Vraťte se domů

Psal jsem nedávno v jednom ze svých článků, že nemůžu schvalovat řádění ruských jednotek na Ukrajině. Za tím si stojím. Jen do mé názorové rovnováhy občas někdo hodí vidle. Někdy dokonce sami Ukrajinci. Ne, já se nenechám zviklat vnějšími vlivy. Právě že si stále více uvědomuji, jak špatné je vměšování cizích elementů do klidného prostředí. Platí to v chemii, v politice, ale i v mysli člověka. V reportáži České televize se před pár dny objevil záběr české houfnice Dana, na které byl namalován trámový kříž. Kříž, který v časech druhé světové války používal Wehrmacht. Záběry samohybné houfnice dodané armádou České republiky zveřejnily i zahraniční agentury. Ministerstvo obrany kvůli tomu požádalo ukrajinské velvyslanectví o vysvětlení. S jakým výsledkem, to těžko říct. Samohybnou houfnici s namalovanými kříži nasadila u Avdijivky ukrajinská mechanizovaná brigáda. Trámové kříže se na ukrajinské technice objevují opakovaně. Vysvětluje se to jednoduše tak, že je potřeba odlišit ruské a ukra