Přeskočit na hlavní obsah

Reklama


Setkáváme se s reklamou téměř na každém kroku. Bývá někdy špatná, až trapná, jindy líbivá, veselá, dohání k slzám a dráždí emoce, nutí k zamyšlení, ale především nás přesvědčuje k jediné akci – Kup si to! Proč taky ne. Ono je dobré poznat něco nového. Svět letí kupředu a některé věci nám život vážně zpříjemní, zjednoduší a zlepší.

Sám jsem před lety párkrát využil možnosti inzerovat a koupil jsem si reklamní prostor. Nemám nic proti tomuto způsobu prezentace obchodních či jiných aktivit. Ve slavných devadesátkách, kdy se v naší zemi roztrhl pytel s nabídkou zahraničních firem a značek, nahrával jsem reklamní spoty na magnetickou videopásku. Prostě se mi líbily reklamy od Gillette, Schwarzkopf, Wrigley’s, ale i české Škodovky, mobilních operátorů Oskar, Eurotel a dalších společností. Tedy, nedíval jsem se na to od rána do večera, jen jsem chtěl archivovat to, co mě zaujalo. Dnes už ty VHS kazety ani nemám.

V časech socialismu jsem byl vlastně ještě děcko, ale pamatuju si celkem dost. Po revoluci se život radikálně změnil. V těch divokých letech po „sametu“ jsem akorát dostal občanku a koukal po holkách. Segment reklamy u nás také právě dospíval. Nápaditých a lákavých filmů přibývalo. Člověk i žasl nad tím, co vše je možné lidem říct během desítek vteřin. Fascinován jsem častokrát podlehl a koupil nějakou záležitost. Časem jsem však zjistil, že ne vše je tak super, jak zaznívá v reklamách a jiných obchodních návnadách. Skutečně není mnoho výrobků, které svou kvalitou plní očekávání.

Co se mi ale opravdu nelíbí, to je nevhodné umístění reklamy. Tedy konkrétní upoutávky, která se stává v danou chvíli nemístnou, až urážlivou. Krajně nevhodné jsou například nabídky cestovních kanceláří na pobyt u moře během válečných operací v daném regionu, nebo reklamy na nové auto během reportáže z těžké dopravní nehody. Chápu, že je to práce určitých algoritmů, přesto by byl vhodný zásah rozumu. Tak snad se to časem upraví. Možná pozitivně zasáhne nový fenomén – umělá inteligence. Myslím, že se můžeme těšit na velký upgrade sektoru reklamy nejen obchodní, ale i umělecký.

Sledování a vnímání reklamy bude přímo zážitkem srovnatelným s tím, jaký jsme měli při sledování nových komerčních stanic po pádu socialismu. Přeju lidem, přeju nám všem, aby na ty novoty byly i prachy. Na zaplacení reklamy, i na nákup zboží a služeb. Když už máme ten kapitalismus, tak ať si to se vším všudy užijem!

Ano – žijeme v kapitalismu! Některým lidem to stále nedochází …

Radovan Bazger, 9.5.2023

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Bicykl

Trochu toho vzpomínání neškodí. Myšlenky plavou v minulosti a dříve než se utopí, musím napsat pár řádků o tom, jak rád jsem jezdil na kole. Vůbec netuším, kolik mi mohlo být roků. Snad jsem už chodil do školy, když mi táta koupil kolo. Byl to starý Pionýr. Červený rám a šedá řídítka. Kožené sedlo. Neustále padající řetěz. Přesto jsem na něm jezdil s radostí. Sice jen tak kolem baráku. Jednou jsem jel prostě po chodníku a někam se zahleděl, když v tom jsem vlítnul nějakému staršímu pánovi předním kolem zezadu přímo mezi nohy. Rychlá brzda zabránila ještě většímu karambolu. To víte, vyslechl jsem si, jaký že nezbeda mu ušpinil kalhoty, a proč jezdím po chodníku. Řekl jsem jen, že na silnici ještě nesmím a hned šlapal do pedálů. Hlavně co nejrychleji pryč. No marnost, ostuda. Na Slovensku u babičky malé kolo nebylo. Zato pár velkých a těžkých bicyklů. Jeden dámský a jeden se štanglí. Vždy jsem prosil dědu, jestli se můžu projet. Většinou dovolil. Jen jsem si nějaké to kolo musel vždycky

Prostě nemůžu!

Mám za to, že civilizovaní lidé neřeší spory násilím. Nemůžu. Já prostě nemůžu hájit a schvalovat řádění ruských jednotek na Ukrajině. Proruští přátelé prominou, ale anexe, invaze a zahájení vojenské činnosti proti svébytné a mezinárodně uznávané zemi je v rozporu se vším, co lidstvo od konce II. světové války dojednalo a vybudovalo nejen v politické rovině. Právě v těchto dnech, kdy si připomínáme porážku fašistické říše je vhodné zdůraznit, jak křehký je mír. Jak snadné může být odhodlání zabíjet. Jak odporný je rozkaz střílet do lidí. Možná měl převrat na Ukrajině podivné okolnosti. Snad i ten život Rusů v Luhansku a Doněcku nebyl zrovna růžový. Je možné, že ani ta historická smlouva o Krymu nebyla tak jednoznačná ve prospěch Ukrajiny. Vše se však dalo řešit cestou diplomacie. Cestou pokoje a smíru. Vždyť Putin ve snaze ochránit Rusy na ukrajinské půdě před údajným nacismem hnal a žene dál tisíce svých lidí do spárů smrti. Navíc ztratil spojence a spustil lavinu přihlášek do Severoa

Vraťte se domů

Psal jsem nedávno v jednom ze svých článků, že nemůžu schvalovat řádění ruských jednotek na Ukrajině. Za tím si stojím. Jen do mé názorové rovnováhy občas někdo hodí vidle. Někdy dokonce sami Ukrajinci. Ne, já se nenechám zviklat vnějšími vlivy. Právě že si stále více uvědomuji, jak špatné je vměšování cizích elementů do klidného prostředí. Platí to v chemii, v politice, ale i v mysli člověka. V reportáži České televize se před pár dny objevil záběr české houfnice Dana, na které byl namalován trámový kříž. Kříž, který v časech druhé světové války používal Wehrmacht. Záběry samohybné houfnice dodané armádou České republiky zveřejnily i zahraniční agentury. Ministerstvo obrany kvůli tomu požádalo ukrajinské velvyslanectví o vysvětlení. S jakým výsledkem, to těžko říct. Samohybnou houfnici s namalovanými kříži nasadila u Avdijivky ukrajinská mechanizovaná brigáda. Trámové kříže se na ukrajinské technice objevují opakovaně. Vysvětluje se to jednoduše tak, že je potřeba odlišit ruské a ukra