Přeskočit na hlavní obsah

Prostě nemůžu!


Mám za to, že civilizovaní lidé neřeší spory násilím.

Nemůžu. Já prostě nemůžu hájit a schvalovat řádění ruských jednotek na Ukrajině. Proruští přátelé prominou, ale anexe, invaze a zahájení vojenské činnosti proti svébytné a mezinárodně uznávané zemi je v rozporu se vším, co lidstvo od konce II. světové války dojednalo a vybudovalo nejen v politické rovině. Právě v těchto dnech, kdy si připomínáme porážku fašistické říše je vhodné zdůraznit, jak křehký je mír. Jak snadné může být odhodlání zabíjet. Jak odporný je rozkaz střílet do lidí.

Možná měl převrat na Ukrajině podivné okolnosti. Snad i ten život Rusů v Luhansku a Doněcku nebyl zrovna růžový. Je možné, že ani ta historická smlouva o Krymu nebyla tak jednoznačná ve prospěch Ukrajiny. Vše se však dalo řešit cestou diplomacie. Cestou pokoje a smíru. Vždyť Putin ve snaze ochránit Rusy na ukrajinské půdě před údajným nacismem hnal a žene dál tisíce svých lidí do spárů smrti. Navíc ztratil spojence a spustil lavinu přihlášek do Severoatlantické aliance.

Samozřejmě. Spojené státy mají své základny velice blízko Ruska. Na území spojenců. Tedy těch, kteří dobrovolně přijali nabídky spolupráce nejen v oblasti vojenské. Přitom netvrdím, že vysoká hra je vždy tou nejčistší. Mocný dolar proudil ve velkém i do Kyjeva. Rusko však mělo naprosto stejnou možnost získat si přinejmenším sympatie samotných Ukrajinců. Místo toho moskevský režim zvolil nátlak a demonstroval sílu. Jenomže svět není přehlídka na Rudém náměstí. Ukrajina bojuje!

Jsem si vědom toho, že stejně jako Rusko, tak i USA mění svět pomocí zbraní. Objektivně vzato je však v počínání obou velmocí dost podstatný rozdíl. Zatímco se Washington snaží zbavit svět diktátorů a po ukončení akce opouští oblast ve prospěch rozvoje demokracie a svobody, Moskva směřuje k postupné obnově impéria minulého století. Jsou sice krásná a vzletná slova o rovnocenném partnerství všech států světa, ale nechce se mi věřit, že by Rusko někdy vzdalo své vůdčí postavení.

Jako by nestačil jeden světový policajt. Operace Spojenecká síla v Jugoslávii dodnes vyvolává pochybnosti o legitimitě zásahu. Zvláštní je, že právě předpoklad ruského práva veta byl důvodem, proč NATO neřešilo situaci v Kosovu za pomoci Rady bezpečnosti OSN. Proč bych se měl domnívat, že ruská akce na Ukrajině má podobný scénář? Vždyť nebýt vlivu Ruska, nenávist by na Ukrajině neměla místo, ani opodstatnění. Myslím, že to je přesně ten příklad nevydařeného uplatnění práva na sebeurčení.

Když půl milionu lidí demonstrovalo svůj požadavek odstoupení proruského prezidenta, pak bylo asi něco silně v nepořádku. Ukrajina se už dlouho zmítala v politických problémech a Speciální vojenská operace ruské armády jen prohloubila trpkou situaci. Celá krize se měla řešit prostřednictvím celostátního referenda. Včetně strategicky významného Krymu. Bohužel příkazy z Kremlu způsobily jednu z nekrvavějších válek na území Evropy. Boje zuří prakticky od roku 2014 až do dnešních dnů.

Uvádí se, že od počátku velké invaze ruských sil v únoru roku 2022 bylo zabito nejméně 8500 civilistů a minimálně 14 tisíc jich bylo zraněno. Skutečné ztráty jsou však pravděpodobně vyšší. Ukrajinský ministr obrany Oleksij Reznikov hovoří o sto tisících padlých z řad civilního obyvatelstva. Podle Monitorovací mise OSN pro lidská práva na Ukrajině bylo zabito nejméně 500 dětí a více než tisíc jich bylo zraněno. Moskva zase tvrdí, že umírají jen "živé štíty". Padlých vojáků budou statisíce.

OSN sice selhala, ale jsem toho názoru, že by si Ukrajinci ve své zemi dokázali sjednat pořádek i bez vnějších, zejména ruských vojenských prostředků. Je neuvěřitelné, co se děje na Zemi v 21. století. Co se to děje s člověkem. Kam dali všichni rozum? Jsou vůbec lidmi ti, kteří posílají své druhy do války, utrpení a smrti vstříc? Ano, s jaderným kufříkem se dobře řídí svět, nebo jeho část. Válka sice není pohádka s dobrým koncem, ale přesto věřím, že dobro nakonec zvítězí! Jednou provždy.

Prozatím je to hodně smutný a ponurý příběh, jehož jsme v podstatě nechtěnou součástí. Každý další vyhaslý život je v těchto časech krutou připomínkou nejhorších vlastností šelmy, která se zvířatům natolik nepodobá, že zabíjí jen pro vědomě nesmyslné teritoriální pudy. Přitom by spolupráce a nadnárodní součinnost v mnoha oblastech vyspělé civilizace prospěla nejvíce ze všech právě samotné Moskvě. Snad se dočkáme a Rusko dospěje tak, jako jiné regiony naší krásné modré planety.

Nikdy nepochopím, proč lidé stále řeší spory násilím.

Radovan Bazger, 10.5.2023

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Bicykl

Trochu toho vzpomínání neškodí. Myšlenky plavou v minulosti a dříve než se utopí, musím napsat pár řádků o tom, jak rád jsem jezdil na kole. Vůbec netuším, kolik mi mohlo být roků. Snad jsem už chodil do školy, když mi táta koupil kolo. Byl to starý Pionýr. Červený rám a šedá řídítka. Kožené sedlo. Neustále padající řetěz. Přesto jsem na něm jezdil s radostí. Sice jen tak kolem baráku. Jednou jsem jel prostě po chodníku a někam se zahleděl, když v tom jsem vlítnul nějakému staršímu pánovi předním kolem zezadu přímo mezi nohy. Rychlá brzda zabránila ještě většímu karambolu. To víte, vyslechl jsem si, jaký že nezbeda mu ušpinil kalhoty, a proč jezdím po chodníku. Řekl jsem jen, že na silnici ještě nesmím a hned šlapal do pedálů. Hlavně co nejrychleji pryč. No marnost, ostuda. Na Slovensku u babičky malé kolo nebylo. Zato pár velkých a těžkých bicyklů. Jeden dámský a jeden se štanglí. Vždy jsem prosil dědu, jestli se můžu projet. Většinou dovolil. Jen jsem si nějaké to kolo musel vždycky

Vraťte se domů

Psal jsem nedávno v jednom ze svých článků, že nemůžu schvalovat řádění ruských jednotek na Ukrajině. Za tím si stojím. Jen do mé názorové rovnováhy občas někdo hodí vidle. Někdy dokonce sami Ukrajinci. Ne, já se nenechám zviklat vnějšími vlivy. Právě že si stále více uvědomuji, jak špatné je vměšování cizích elementů do klidného prostředí. Platí to v chemii, v politice, ale i v mysli člověka. V reportáži České televize se před pár dny objevil záběr české houfnice Dana, na které byl namalován trámový kříž. Kříž, který v časech druhé světové války používal Wehrmacht. Záběry samohybné houfnice dodané armádou České republiky zveřejnily i zahraniční agentury. Ministerstvo obrany kvůli tomu požádalo ukrajinské velvyslanectví o vysvětlení. S jakým výsledkem, to těžko říct. Samohybnou houfnici s namalovanými kříži nasadila u Avdijivky ukrajinská mechanizovaná brigáda. Trámové kříže se na ukrajinské technice objevují opakovaně. Vysvětluje se to jednoduše tak, že je potřeba odlišit ruské a ukra