Přeskočit na hlavní obsah

Nosím hvězdu


Na řetízku kolem krku nosím hvězdu pěticípou. Je pro mě takovým mnohočetným symbolem. Ne, sám nejsem žádnou hvězdou, a ani nefandím Slávii Praha. Ten znak má z mého pohledu jiný význam. S trochou nostalgie i vědomí současné reality mi připomíná důležité fragmenty života.

Mám rád grafiku a například v geometrii jde o hvězdicový mnohoúhelník, který mě fascinuje svou pravidelností a využitím. Pokračování rovin může vytvořit nejen Agrippův pentagram, ale i připomínku toho, že přímky se v určité dimenzi protínají. Může za to ohýbání prostoru? Je na konci nový začátek? Hvězda toho tvaru značí také úctu k přírodě.

Narodil jsem se v Československu. V zemi, jejíž státní znak zdobila hvězda rudá. V zemi, která na své lékařské, stavební, strojírenské, zemědělské, ale i některé vzdělávací, politické a sociální úspěchy může být právem hrdá. Stejně tak, a především, na své občany, kteří v dobré víře pracovali pro lepší svět.

S ohledem na současné události vážím si každého vojáka, který se podílel na osvobození republiky během II. světové války. Samozřejmě i sovětských rudoarmějců. Novodobí vykladači dějin ať se staví třeba na hlavu. Další hvězda, jenom bílá, zdobila techniku a uniformy amerických vojáků, kteří Evropu a část našeho území také zbavovali fašistů.

Pěticípá hvězda samozřejmě znázorňuje pětici kontinentů naší planety (Eurasie, Afrika, Amerika, Austrálie, Antarktida). Krásné, živé planety, kterou neustále ničí vliv člověka, politická rozhodnutí, nebo naopak absurdní netečnost k těm nejzásadnějším problémům dnešní doby. Hvězdou je i naše Slunce.

Ano, hvězda je relikvií socialismu. Nejčastěji představuje pět prstů ruky dělníka. Idea komunitního vlastnictví v beztřídní společnosti je odvěkým snem už z antických dob. Jsem toho názoru, že pokřivit se dá jakákoliv myšlenka. Vše lze uchopit jinak. Bez diktátu a totality. Humánně a demokraticky.

Hvězda slouží jako symbol vítězství duchovního principu nad tím materiálním. V mytologii ji zase označovali za spojení Nebe a Země. Hvězdy ukazují cestu k cíli. Hvězda jakožto symbol odráží především vliv a božský princip, výjimečnost a věčný život. Dodává energii a přináší tak pozitivní impulsy ke změně!

Sám vesmír nám předvádí miliardy hvězd. Pokud bych chtěl být zcela exaktní, pak ony hvězdy popíšu jako kosmické objekty s termonukleární reakcí. Jsou však viditelné objekty v prostoru kosmu, které hvězdami nejsou a přesto září. Světlo odráží planety a tím jsem se dostal k další oblasti úvah. Hvězda je mým symbolem víry, že snad je tam někde život.

Jestliže je na konci nový začátek, pak máme všichni šanci dosáhnout toho bodu. Možná i smyčky nekonečna. Myslím si, že pouze s tolerancí a respektem můžeme kráčet všemi směry. Tam, kam nás našich pět smyslů jen může vést. Stejně, jako pět cípů hvězd. Bez násilí a s nadějí na ukončení všech násilností, válek a konfliktů …

Tak proto ji mám. Na řetízku. Nechci ji ztratit.

Radovan Bazger, 9.5.2023

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Bicykl

Trochu toho vzpomínání neškodí. Myšlenky plavou v minulosti a dříve než se utopí, musím napsat pár řádků o tom, jak rád jsem jezdil na kole. Vůbec netuším, kolik mi mohlo být roků. Snad jsem už chodil do školy, když mi táta koupil kolo. Byl to starý Pionýr. Červený rám a šedá řídítka. Kožené sedlo. Neustále padající řetěz. Přesto jsem na něm jezdil s radostí. Sice jen tak kolem baráku. Jednou jsem jel prostě po chodníku a někam se zahleděl, když v tom jsem vlítnul nějakému staršímu pánovi předním kolem zezadu přímo mezi nohy. Rychlá brzda zabránila ještě většímu karambolu. To víte, vyslechl jsem si, jaký že nezbeda mu ušpinil kalhoty, a proč jezdím po chodníku. Řekl jsem jen, že na silnici ještě nesmím a hned šlapal do pedálů. Hlavně co nejrychleji pryč. No marnost, ostuda. Na Slovensku u babičky malé kolo nebylo. Zato pár velkých a těžkých bicyklů. Jeden dámský a jeden se štanglí. Vždy jsem prosil dědu, jestli se můžu projet. Většinou dovolil. Jen jsem si nějaké to kolo musel vždycky

Prostě nemůžu!

Mám za to, že civilizovaní lidé neřeší spory násilím. Nemůžu. Já prostě nemůžu hájit a schvalovat řádění ruských jednotek na Ukrajině. Proruští přátelé prominou, ale anexe, invaze a zahájení vojenské činnosti proti svébytné a mezinárodně uznávané zemi je v rozporu se vším, co lidstvo od konce II. světové války dojednalo a vybudovalo nejen v politické rovině. Právě v těchto dnech, kdy si připomínáme porážku fašistické říše je vhodné zdůraznit, jak křehký je mír. Jak snadné může být odhodlání zabíjet. Jak odporný je rozkaz střílet do lidí. Možná měl převrat na Ukrajině podivné okolnosti. Snad i ten život Rusů v Luhansku a Doněcku nebyl zrovna růžový. Je možné, že ani ta historická smlouva o Krymu nebyla tak jednoznačná ve prospěch Ukrajiny. Vše se však dalo řešit cestou diplomacie. Cestou pokoje a smíru. Vždyť Putin ve snaze ochránit Rusy na ukrajinské půdě před údajným nacismem hnal a žene dál tisíce svých lidí do spárů smrti. Navíc ztratil spojence a spustil lavinu přihlášek do Severoa

Vraťte se domů

Psal jsem nedávno v jednom ze svých článků, že nemůžu schvalovat řádění ruských jednotek na Ukrajině. Za tím si stojím. Jen do mé názorové rovnováhy občas někdo hodí vidle. Někdy dokonce sami Ukrajinci. Ne, já se nenechám zviklat vnějšími vlivy. Právě že si stále více uvědomuji, jak špatné je vměšování cizích elementů do klidného prostředí. Platí to v chemii, v politice, ale i v mysli člověka. V reportáži České televize se před pár dny objevil záběr české houfnice Dana, na které byl namalován trámový kříž. Kříž, který v časech druhé světové války používal Wehrmacht. Záběry samohybné houfnice dodané armádou České republiky zveřejnily i zahraniční agentury. Ministerstvo obrany kvůli tomu požádalo ukrajinské velvyslanectví o vysvětlení. S jakým výsledkem, to těžko říct. Samohybnou houfnici s namalovanými kříži nasadila u Avdijivky ukrajinská mechanizovaná brigáda. Trámové kříže se na ukrajinské technice objevují opakovaně. Vysvětluje se to jednoduše tak, že je potřeba odlišit ruské a ukra