Psáno svobodně

Jako lidé máme spousty morálních zásad a prezentujeme se coby inteligentní tvorové postaveni nade všemi organismy, ale zřejmá a navíc známá pravidla pro přežití naprosto ignorujeme. K tomu ještě vědomě. Jsme skuteční pokrytci a sebevrazi. Ničíme životní prostředí nejen sobě, ale i ostatním druhům říše živočichů a rostlin. Je mi opravdu líto, že úbytek živých tvorů narůstá takovým tempem a nic nenasvědčuje tomu, že by mělo dojít ke změně. Téměř polovina živočišných druhů naší planety zažívá pokles populace. Vědci považují dnešní stav za šesté hromadné vymírání. Koncentrace CO ²  je nejvyšší za miliony let. Množství metanu a oxidu dusného za 800 000 let. Akumulace nefunguje z důvodu nadměrné likvidace zelené hmoty. Atmosféra je nepropustná a vytváří efekt skleníku. Vysoké teploty způsobují hromadné úhyny na souši i v oceánech. Je jen otázkou času, kdy přijde řada na člověka. Pošetile hledíme na mlčící politické dno a hledáme nová vodítka spásy. Zázraky jsou v nedohlednu. Odklon od fosiln

V polích, v krajině sladce tiché stojí starý strom. Už hodně pamatuje. Vlídnost člověka, který jej zasadil. Lásku mládence, který do jeho kůry nožem srdce vryl. Tam chatrč stála opodál a cesta vedla kolem ní. Jen všechno časem zničil déšť. I vítr třísky rozfoukal. Co zbylo roznesli dravci do svých hnízd. Už veliký strom tam stojí dál a vzpomíná. Hodně roků nehnutě ukládá čirá svědectví do svého listí, které každým rokem opadá. Přestože zažil spousty krušných chvil, kořeny dál drží jeho majestát. Cítil doteky plačících žen. Slyšel smích dětí. Bránil svou zemi společně s vojáky, kteří za obzor hnali hordy nepřátel. Pak přišli zas jiní. Chtěli jej porazit. On však místo nenávisti poskytl stín a ochranu. Ten starý strom. Jeho moudrost dosáhla vrcholu. Učí trávu kvést a ptáky zpívat ve svých korunách. Všem tvorům, kteří přijdou nabízí oporu i měkký mech na úpatí kmene. Strom si žije. O nic neprosí. Půda ho živí s vděčností. Vždyť jednou zetlí. Taky rozpadne se. Splatí dar přírodě, jak každý

Posláním Severoatlantické aliance je ochrana svobody a bezpečnosti všech členů politickými i vojenskými prostředky ve prospěch spravedlivého a trvalého mírového pořádku, založeného na společných hodnotách demokracie a lidských práv. V minulosti jsem některé kroky tohoto paktu kritizoval a určité konkrétní akce stále halí mlha nejistoty. Zejména mise v bývalé Jugoslávii, tedy mimo území Aliance. Tam ale došlo k tomu, že pachatele válečných zločinů v Radě bezpečnosti OSN podpořilo Rusko s právem veta a tím byly možnosti Spojených národů zablokovány. Jedinou silou, která byla schopna tlumit konflikt mezi Srby a kosovskými Albánci bylo právě NATO. Bohužel se spory v tomto regionu nepodařilo zcela vyřešit. Co však chci říct především: Od roku 1949, kdy NATO vzniklo, nedošlo k přímé vojenské agresi proti žádné zemi v tomto uskupení. Dnes má Aliance 31 členů. Států, které se dohodly na společné obraně. Severoatlantická aliance je pro mě zárukou míru a bezpečnosti nejen v Evropě! Můžu kritizov

Tak si říkám, jak v dnešní nelehké době vláda parádně šetří! Zbraně a munici v hodnotě desítek miliard korun poslala vláda na Ukrajinu, kde tato technika bude pravděpodobně zničena. Naši úžasní vládci chtějí zahájit takzvaný útlum rodných čísel, který ponese náklady přesahující padesát miliard korun. 74 miliard chtějí poskytnout jako půjčku enormně ziskové společnosti ČEZ pro ručení na energetické burze. Vláda také schválila nákup 246 pásových bojových vozidel pěchoty za téměř 60 miliardy korun. Chystá se také nákup 70 tanků Leopard za další desítky miliard. Plánovaná výměna skvělých švédských stíhaček Gripen za americké bojové letouny F-35 vyjde nejméně na sto miliard korun českých. Svou neschopností vláda mimo jiné krátí příjmy státní kasy a navyšuje deficit. Lidé vzhledem k cenám a inflaci nakupují raději v zahraničí. Je květen 2023 a schodek státního rozpočtu už je přes 200 miliard korun! Kdo to všechno nakonec zaplatí? Plánovaný záchranný balíček pro ekonomiku ČR obsahuje převážně

Trochu toho vzpomínání neškodí. Myšlenky plavou v minulosti a dříve než se utopí, musím napsat pár řádků o tom, jak rád jsem jezdil na kole. Vůbec netuším, kolik mi mohlo být roků. Snad jsem už chodil do školy, když mi táta koupil kolo. Byl to starý Pionýr. Červený rám a šedá řídítka. Kožené sedlo. Neustále padající řetěz. Přesto jsem na něm jezdil s radostí. Sice jen tak kolem baráku. Jednou jsem jel prostě po chodníku a někam se zahleděl, když v tom jsem vlítnul nějakému staršímu pánovi předním kolem zezadu přímo mezi nohy. Rychlá brzda zabránila ještě většímu karambolu. To víte, vyslechl jsem si, jaký že nezbeda mu ušpinil kalhoty, a proč jezdím po chodníku. Řekl jsem jen, že na silnici ještě nesmím a hned šlapal do pedálů. Hlavně co nejrychleji pryč. No marnost, ostuda. Na Slovensku u babičky malé kolo nebylo. Zato pár velkých a těžkých bicyklů. Jeden dámský a jeden se štanglí. Vždy jsem prosil dědu, jestli se můžu projet. Většinou dovolil. Jen jsem si nějaké to kolo musel vždycky

Nemusím se nikomu zpovídat a klanět. Možná proto je pro mě přirozené vyjádřit vše na rovinu. Nemám ve zvyku si stěžovat. Jen, čeho je moc, toho je příliš. Často vídám, jak si lidi něco rozbalí, obal jednoduše hodí na zem a dělají nepořádek po celém městě. Sice bych měl být vděčný všem lidem, kteří využívají městské hromadné dopravy, a také jim vděčný jsem, ale pouze těm slušným a rozumným. Už méně vstřícný a slovně ohleduplný budu k těm neurvalým, sprostým, zlomyslným a bezohledným. Za vrchol totiž považuji to, když takové jednání probíhá v tramvajích a autobusech. Každou chvíli je pod sedadly doslova nastláno, papíry zastrčené do všech mezer a poházené kde to jen jde. Nedávno si žák jednoho učiliště loupal mandarinky a hromadu slupek prostě nechal pod sebou. Ve vozech dopravních podniků jsou plechovky od piva, odpadky z McDonaldu včetně zbytků jídla, krabice od pizzy, dokonce jogurt vmáčknutý do polstru a další nechutnosti včetně použitých hygienických potřeb. Takové chování je nejen

Psal jsem nedávno v jednom ze svých článků, že nemůžu schvalovat řádění ruských jednotek na Ukrajině. Za tím si stojím. Jen do mé názorové rovnováhy občas někdo hodí vidle. Někdy dokonce sami Ukrajinci. Ne, já se nenechám zviklat vnějšími vlivy. Právě že si stále více uvědomuji, jak špatné je vměšování cizích elementů do klidného prostředí. Platí to v chemii, v politice, ale i v mysli člověka. V reportáži České televize se před pár dny objevil záběr české houfnice Dana, na které byl namalován trámový kříž. Kříž, který v časech druhé světové války používal Wehrmacht. Záběry samohybné houfnice dodané armádou České republiky zveřejnily i zahraniční agentury. Ministerstvo obrany kvůli tomu požádalo ukrajinské velvyslanectví o vysvětlení. S jakým výsledkem, to těžko říct. Samohybnou houfnici s namalovanými kříži nasadila u Avdijivky ukrajinská mechanizovaná brigáda. Trámové kříže se na ukrajinské technice objevují opakovaně. Vysvětluje se to jednoduše tak, že je potřeba odlišit ruské a ukra

„Člověk vnímá jen takový svět, který sám v sobě nosí.“ – Antoine de Saint-Exupéry Přemýšlím, kam nás doopravdy vedou naše vlastní rozhodnutí. Nejen v našich končinách, ale rozhodnutí kterékoliv entity na světě. Pan Darwin i Otec svatý prominou, ale od stvoření světa se různá stádia evoluce postarala o to, aby vznikl tvor schopný celý tento živý monument přírody během velice krátké doby zničit. To jsou však úvahy téměř astrální a většinu spíše zajímá, čím se nakrmit, jak se dopravit do práce a kolik bude potřeba financí k zaplacení účtů a úvěrů. Pochopitelně. Jisté souvislosti přesto odkazují k prvopočátkům našeho bytí. Tak k věci … Nejsem vlastně ani pravičák, ani levičák. Vůbec nejdu s davem. Ani neo, ani ultra. Převážně sice nesouhlasím s programy a kroky pravicových stran, koalic a vlád. Přenášejí totiž veškerou tíhu ekonomiky na ty, kteří ji zkrátka neunesou. A kdyby jen finanční zátěž. Lidé ze svých nízkých mezd musí hradit i to, co sami nezpůsobili, tedy důsledky chyb politiků. S

Vládní balík záchranných finančních opatření je dalším zářezem do peněženek občanů ČR. Premiérův kabinet škrtá a škrtá, jen své příjmy nechává růst. V onom rozpočtovém plánu naprosto chybí podpora české produkce, podnikání, výroby, služeb a vůbec nějaká snaha o to, aby lidé investovali a roztočili kola ekonomiky. Vláda chce zvyšovat daně z příjmů, ale i daň z přidané hodnoty. Daň z nemovitosti se také razantně zvýší pokud reformy projdou. Vše dohromady způsobí pouze to, že lidé začnou šetřit každou korunu. Budou nakupovat v zahraničí. Dojde k dalším krachům a připouštění. K dalšímu zdražování a zvyšování inflace. Valorizace penze bude snižována. Nárok na ni vznikne v pozdějším věku. Starší budou víc na nemocenské než práci, ale těm nahoře to nevadí. Spousta odvodů bude pro stát výhodnějších. Vládní opatření počítá s nemocenským pojištěním. Zvýší se cena paliv, dálničních známek a naopak sníží podpora stavebního spoření. To zdaleka není vše. Premiér Fiala a jeho vláda hodlá z lidí škuba

Mám za to, že civilizovaní lidé neřeší spory násilím. Nemůžu. Já prostě nemůžu hájit a schvalovat řádění ruských jednotek na Ukrajině. Proruští přátelé prominou, ale anexe, invaze a zahájení vojenské činnosti proti svébytné a mezinárodně uznávané zemi je v rozporu se vším, co lidstvo od konce II. světové války dojednalo a vybudovalo nejen v politické rovině. Právě v těchto dnech, kdy si připomínáme porážku fašistické říše je vhodné zdůraznit, jak křehký je mír. Jak snadné může být odhodlání zabíjet. Jak odporný je rozkaz střílet do lidí. Možná měl převrat na Ukrajině podivné okolnosti. Snad i ten život Rusů v Luhansku a Doněcku nebyl zrovna růžový. Je možné, že ani ta historická smlouva o Krymu nebyla tak jednoznačná ve prospěch Ukrajiny. Vše se však dalo řešit cestou diplomacie. Cestou pokoje a smíru. Vždyť Putin ve snaze ochránit Rusy na ukrajinské půdě před údajným nacismem hnal a žene dál tisíce svých lidí do spárů smrti. Navíc ztratil spojence a spustil lavinu přihlášek do Severoa

Setkáváme se s reklamou téměř na každém kroku. Bývá někdy špatná, až trapná, jindy líbivá, veselá, dohání k slzám a dráždí emoce, nutí k zamyšlení, ale především nás přesvědčuje k jediné akci – Kup si to! Proč taky ne. Ono je dobré poznat něco nového. Svět letí kupředu a některé věci nám život vážně zpříjemní, zjednoduší a zlepší. Sám jsem před lety párkrát využil možnosti inzerovat a koupil jsem si reklamní prostor. Nemám nic proti tomuto způsobu prezentace obchodních či jiných aktivit. Ve slavných devadesátkách, kdy se v naší zemi roztrhl pytel s nabídkou zahraničních firem a značek, nahrával jsem reklamní spoty na magnetickou videopásku. Prostě se mi líbily reklamy od Gillette, Schwarzkopf, Wrigley’s, ale i české Škodovky, mobilních operátorů Oskar, Eurotel a dalších společností. Tedy, nedíval jsem se na to od rána do večera, jen jsem chtěl archivovat to, co mě zaujalo. Dnes už ty VHS kazety ani nemám. V časech socialismu jsem byl vlastně ještě děcko, ale pamatuju si celkem dost. Po

Na řetízku kolem krku nosím hvězdu pěticípou. Je pro mě takovým mnohočetným symbolem. Ne, sám nejsem žádnou hvězdou, a ani nefandím Slávii Praha. Ten znak má z mého pohledu jiný význam. S trochou nostalgie i vědomí současné reality mi připomíná důležité fragmenty života. Mám rád grafiku a například v geometrii jde o hvězdicový mnohoúhelník, který mě fascinuje svou pravidelností a využitím. Pokračování rovin může vytvořit nejen Agrippův pentagram, ale i připomínku toho, že přímky se v určité dimenzi protínají. Může za to ohýbání prostoru? Je na konci nový začátek? Hvězda toho tvaru značí také úctu k přírodě. Narodil jsem se v Československu. V zemi, jejíž státní znak zdobila hvězda rudá. V zemi, která na své lékařské, stavební, strojírenské, zemědělské, ale i některé vzdělávací, politické a sociální úspěchy může být právem hrdá. Stejně tak, a především, na své občany, kteří v dobré víře pracovali pro lepší svět. S ohledem na současné události vážím si každého vojáka, který se podílel na

Ve světě se budují podzemní bunkry, obří archivy dat, artefaktů i biologického materiálu pro případ obří katastrofy, nebo zničující války. Globální uložiště, která mají zachovat to nejcennější pro neznámou budoucnost. Bude to však stačit? Každým dnem, každou vteřinou se nám znatelně rozšiřují obzory. Poznáváme svět, veškeré procesy a zákonitosti. Jsme mnohem dál v medicíně, chemii, kybernetice. Jsme jako lidstvo schopni vyrobit cokoliv a pohráváme si i s antihmotou. Cokoliv dnes zní tak nadějně, bylo kdysi pouhé Sci-fi. Stejně jako v minulosti lidé měli strach z parostrojů, dnes se bojíme nukleárních procesů. Pokud se povzneseme nad jistá rizika a nebudeme zatínat pěsti při rychlosti světla, dočkáme se objevů hodnotnějších, než si dovedeme představit. V oblasti umělé inteligence, energetiky, stavebních a dopravních technologií a v dalších odvětvích, která dnes lidstvo ženou vpřed. V opačném případě nám bude stačit křesadlo a kyj. Je samozřejmě otázkou, co je v konečném důsledku lepší.