Je to špatné. Boj je zlo. Nevím, kde se v člověku bere to rozhodnutí někomu ublížit, někoho zničit, zabít. Navíc nevinného a naprosto nezúčastněného. A je jedno, jestli je to akce nějakého grázla v úzké a temné uličce, nebo politické rozhodnutí o vedení hrůzné války. Dějiny lidstva jsou plné zla. Dobře to řekl Stephen Hawking: “Jsme jen vyspělejší druh primátů žijící na bezvýznamné planetě v jedné ze stovek miliard galaxií.” Bohužel to vypadá, že ten vyspělejší primát je schopný zničit nejen sebe jako druh, ale i veškerý život na Zemi. Proč? Za co? Pro koho?
Za vlastní zájmy, pro svou jednoduchou sobeckost, ale proč se člověk uchyluje k samotnému násilí? Na straně jedné vytváříme umělou inteligenci a systémy, které v některých oblastech převyšují stvořitele a na straně druhé se chováme jako barbaři. Dává to vůbec smysl? Připadá mi to, jako bychom měli v sobě dvojí existenci. Zemitého a hrubého tvora, který v podstatě kopíruje chování, jaké je v přírodě běžné a zároveň éterickou bytost hledící do vesmíru s touhou poznávat a rozkrývat tajemství věčnosti a nekonečna. Což už v naší pozemské říši života obvyklé není.
Naopak. Jsme jedineční. Možná ani ne tak v samotné schopnosti myslet, jako spíše ve schopnosti měnit a tvořit. Evoluce dala člověku možnost používat nejen mozek, ale i končetiny schopné manipulace. Samozřejmě nevíme, jak myslí a pracuje rozum a vědomí například delfína, ale ten je nám natolik vzdálený, že je odsouzen k nižším příčkám potravního řetězce. Ve smyslu dlouhodobého přežití má však takový delfín větší šanci, než sám člověk. Přestože i delfín je schopen násilí, tento mořský savec si vědomě neničí přirozené prostředí tolik potřebné pro život.
Napíšu naprosto jednoduchou věc. Kdo první vezme do ruky zbraň s úmyslem ji použít k zabíjení jiného charakteru, než je lov a obrana, ten by měl být eliminován. Kdo útočí, měl by být prostě zlikvidován. A je mi jedno, kdo tím agresorem je. Stejně tak je mi lhostejné, jaké pohnutky ho k tomu vedly. Použití násilí vůči jinému člověku pro uspokojení vlastních potřeb je nehumánní. Pokud má někdo hlad a napadne někoho se svačinou v ruce s úmyslem tuto potravu získat, je to zkrátka lotr. Pokud samozřejmě onen útočník sám není v nějaké bezvýchodné situaci.
Násilí je lidem možná přirozené. Dobře jsme si jeho podstaty a důsledků vědomi. Dvojí síla, známé Jing a Jang, dobro a zlo, ona andělská vize, nebo čert v duši člověka, jakkoliv ty protiklady nazýváme, pokaždé stojí proti sobě a svádí nelítostný souboj. Reálný útok dokonce ani nemusí být veden přímo. Někdy je násilí tak dokonale skryto v lidském společenství, že zůstává neodhalen jeho hlavní strůjce. Oběti politických rozhodnutí dokonce často ani netuší, kdo stojí za tyranií. Snad své osudy ani nepovažují za hluboký a promyšlený propad do otroctví.
Jestliže se chová člověk k člověku jako bestie, je to smutné, ale možnost obrany je stále ještě možná. Když se člověk chová stejně ke zvířatům, je to už skutečně problém. Jakkoliv mohou být zvířata nebezpečná a umí se bránit nejen svými zuby, proti zlé vůli lidí nemají šanci. Ne, není to výzva k zákazu pojídání masa. Lov je naprosto přirozenou záležitostí, ve zvířecí říši běžnou. Rozdílné jsou pohnutky. Vlk zabije srnu z hladu. Člověk zabije slona pro zábavu, nebo pro zisk, který je zcela nepřiměřený smrti zvířete. Navíc mění prostředí pro život zvířat tak, že umírají.
To je asi to nejhorší, co se může dít. Stejně tak i násilí vůči dětem. Kde se vůbec bere to šílenství matek, které s křikem táhnou svého potomka za ruku a jsou dokonce schopné ho zmlátit čímkoliv, co je zrovna v dosahu? A dějí se i horší věci za dveřmi bytů, domů. Tyranie a zloba. Bývá i ze strany otců. Co naplňuje životy vlivných osob, které očividně přehlížejí utrpení hladových dětí kdekoliv na Zemi? Jak pracuje mozek člověka, který způsobí utrpení, bolest a smrt byť i jednoho lidského mláděte? Proč je veden boj proti bezbranným?
Násilí je osvědčený nástroj a způsobuje, jak jinak, opět jen násilí. Okamžité, nebo vzedmuté touhou po pomstě za projevy dávných křivd. Bývá nespravedlivé. Odpudivé. Zdánlivě nežádoucí a nepochopitelné. Neodpustitelné. Trestuhodné. Je však i trest projevem násilí? Některá náboženství považují odplatu za velký hřích. Je to učení krátkozraké, nebo naopak chvályhodné? Pohádka o kameni a chlebu? I Bůh křesťanů trestal. Milosrdenství je možná určitou motivací k uspokojení vlastních zásad, ale vůči těm, kteří jen ničí a bezohledně zabíjejí, není účinné.
Žijeme na planetě, která vůbec není rajskou zahradou a nikdy nebude. Přestože jsme nejvyspělejším tvorem na Zemi, kruté a pevné zákony přírody není možné obcházet, měnit a jakkoliv decimovat. Přes všechny úspěchy vědy, tvorby a všechna přesvědčení o vlastní dokonalosti nakonec budeme muset uznat svou naivní malichernost. Vyměřený čas má každý z nás a dokonce i lidstvo jako celek. Homo Sapiens jako druh. Netuším, kdy si budou lidé vědomi toho, že nikdo nemá právo zbytečně ukončit jiný život. Ani přímo, ani dalekonosnou zbraní, nebo způsobem bytí.
Své zamyšlení ukončím ještě jednou malou sondou do světa pod hladinou. Ten usměvavý a hravý delfín umí být taky pěkná mrcha. Znásilňuje, kouše, dokáže být lstivý a vynalézavý během lovu stejně, jako v boji s nepřítelem. Jeho velký mozek a společenská povaha láká člověka k navázání vztahu a komunikaci. Tak se tento krásný živočich stává nejen hračkou k pobavení, atrakcí a exponátem. V rukou armády i stvořením, které tato instituce využívá v podstatě jako zbraň! Prostředek zpravodajských a bojových operací. Bohužel, delfín asi nepozná, že je pouhým nástrojem moci.
Cvičeným nástrojem násilí v moci vyspělejšího druhu.
Radovan Bazger, 29.4.2023
Komentáře
Okomentovat