Psáno svobodně

Mám kamaráda. Takového přítele na telefonu, sociálních sítích a vlastně i v reálu. Je spousta věcí, na které máme stejný, nebo obdobný názor. Podobně vidíme svět, jeho podstatu, filosofickou stránku i politiku. Jsou samozřejmě i další věci vnímané tak nějak na stejné vlně. Ženy, rodinné vztahy, auta, fragmenty historie, o tom všem se dokážeme bavit dlouhé hodiny. Nedávno se však objevilo téma, které rozděluje i nás. On žije stovky kilometrů daleko a proto se často nevídáme. Byla teď znovu příležitost, ale k setkání nedošlo. Právě pro náš rozdílný názor. Názor na válku na Ukrajině. Věděl jsem, že kdybychom se viděli, určitě by přišla řeč i na konflikt Rusko – Ukrajina. Ten chlap hájí kroky Moskvy a nenávidí vše, v čem mají USA a NATO prsty. Je zastáncem míru a klidu zbraní, ale prý už nešlo dál trpět nespravedlnost. Údajně už Putin nemohl čekat na další kudlu v zádech. To jsou prostě slova, která ve mě pění krev. Tak jsem tedy řekl, že není vhodné klima pro setkání. Jen bychom se poháda

Padají víčka do říše snů Mlha se rozpouští, necítíš chlad. Vidíš jen obrazy předchozích dnů. Chceš zůstat dítětem. Být stále mlád. V úplňku měsíce krájí tvůj čas. Jsi snad už v půlce. Život je krátký. V očích je jiskra, však slábne ti hlas. Nelze už život tvůj vrátit zpátky. Oběti přinášíš, tak jako každý. Žiješ pro rodinu, práci i koníčky. Chceš vtisknout stopu svou do země navždy. Další film v pořadí schováváš pod víčky. Zdá se ti o Jaru, slunci a blankytu. O hraní s autíčky. Stavění hradu. Vůbec jsi nevnímal den po dni v zákrytu. Fotky už žloutnou. Rána bez nápadů. Nebalíš kufry, ještě se odrazíš. Ode dna, stresu i od prázdných slov. Klávesy poddajné rukou svou naladíš. Hudba tě provází, s ní křídla sov. Stavěl jsi bunkry rád a střílel prakem. Dávné to vzpomínky. Pražce tak voní. S tátou jsi běžel za letícím drakem. Jezdil na motorce a snil jen o Ní… V dáli jsou vesnice, louky a hory. V tom snu se třpytí, lehounce planou. Svítání vzbudí tě, v očích až bolí. Ohromen životem a krásou

Někdy si tak říkám, při vší úctě k historii, slávě hrdinů oddaných své zemi, víře a přesvědčení, že by bylo zajímavé usilovat o právo nemít žádné občanství, ani národnost. Identifikovat se jako člověk, pozemšťan, naprosto svobodný a nezávislý. Homo Sapiens patřící Zemi, poslušný jen zákonů přírody a morálním hodnotám. Netvrdím, že to sám v tuto chvíli chci, ale téma k zamyšlení to určitě je. Vždyť veškeré státní útvary, organizace a centra moci jsou jen výmyslem lidské činnosti. Hranice států se neustále mění. Většinou dílem válek a utrpení, což považuji za to nejhorší, co lidstvo činí. Ano, dle všeobecné deklarace lidských práv nesmí být nikdo svévolně zbaven státní příslušnosti ani práva svou příslušnost změnit. To nikomu neberu. Jenomže právo nemít žádnou jaksi chybí. Takový statut by sebou jistě nesl i určitá rizika a povinnosti. Věřím však, že i práva! Určitě by člověk bez státní příslušnosti nemohl požadovat nějaké hmotné zabezpečení v případě nouze. Vše by si musel hradit plně s

Války tu byly, jsou a ještě nějaký čas budou. Ta nejtěžší právě probíhá na Ukrajině. Agresor je znám. Pohnutky a důvody už poněkud chřadnou, ale napětí se stupňuje. Mám takový pocit, že ta vyčerpávací válka má ze strany Ruska jistý koncept. Zlikvidovat nejen ukrajinské, ale i evropské zásoby zbraní. Po vyprázdnění skladů národů Evropy zůstane jen jediný nepřítel Ruska a tím jsou USA. Jestli se nestane něco velkého, za pár měsíců si může ruský voják klidně a bez odporu dojet tankem na francouzskou Riviéru, pokud mu v tom nezabrání Spojené státy. To se mi přirozeně nelíbí. Proč? Protože pokud tomu tak skutečně je a takový plán Moskva zrealizuje, dojde na mnohem tvrdší zbraně. Atomové zbraně! Válka je odporná. Je to absolutní zlo! To zlo činí z člověka zvíře a musí být zastaveno. V dobách, kdy válčily země Západu, jsem byl také odpůrcem. Umírali nevinní. Konflikty nemusely být krvavé. Mnohé země mohly být ušetřeny nebýt neschopnosti diplomacie a politické moci. Vnitřně neodpustím nikomu,

Prostředí nás formuje. V jistém smyslu ovládá. Společnost soudí. Podléháme vlivům všech událostí, které dokážeme vnímat. Jsme vystaveni náporu negativních proudů. Jsme stále častěji postaveni před rozhodnutí vybrat si tu či onu pravdu v obavách, že usvědčíme ze lži sebe sama. Chtěl bych si zase jednou říct,  že svět je opět v pořádku. Dočkám se? Dočkáme se všichni? Vždyť dnes je to samý skandál, samá nezřízená aktivita, násilí, stres, nepředpokládané záležitosti narušují životy lidí. Všude jen konspirace, dezinformace, transformace a vše dohromady tvoří chaos. Ten ostatně generují samotní politici, protože jeden hot a druhý čehý, a co pár roků zase změna. Není dlouhodobá koncepce, plán, vše je šité horkou jehlou. V zákonech, vyhláškách a dalších normativech se už vlastně nikdo nevyzná a kdo je studuje, tak nakonec zjistí, jak si mnohá nařízení protiřečí, nebo je lze vyložit tolika způsoby. Většinou jak se to komu hodí, nebo spíše jak se to komu zaplatí! Občan v současné době může akorá

Sedím si takhle po ránu u počítače, piju dobré kafe, čtu první zprávy nového dne a říkám si, jak asi vypadá náš svět z pohledu nezávislé, nezaujaté, vědecky dychtivé, úplně svobodné a v dobrém smyslu nelidské entity, která všechno to dění pozoruje. Řekněme, že by mohlo jít o návštěvníky z vesmíru. Inteligentní bytosti, které v podstatě náhodou během své dlouhé cesty pustým vesmírem narazily na malou modrou planetu v soustavě objektů kroužících kolem stabilní a svým zářením velmi milosrdné hvězdy. Jejich technologie, molekulární stavba, intelekt i úsudek jsou naprosto unikátní a lidské smysly ani stroje nejsou schopny takové návštěvníky zaznamenat, pokud to Oni sami nechtějí. Díky tomu se mohou tito mimozemšťané pohybovat po celém povrchu naší planety, ale i nad zemí a pod vodou neprosto nepozorovaně. Co je však důležité – nemají předsudky, neznají zášť, svou přítomností nikoho neobtěžují, nic nechtějí, neovlivňují, a v roli pozorovatelů tvoří svůj nestranný záznam o novém objevu. Mají

Téměř každý den, v době vzniku tohoto článku, jezdím kolem billboardu z předvolební kampaně prezidenta Petra Pavla. Je na něm obrovským písmem zdůrazněno heslo: Lhaní bylo dost. Dávám si to souvislosti s tím, jak česká média informovala o projevu spoluzakladatele britské kapely Pink Floyd Rogera Waterse před členy Rady bezpečnosti OSN ze dne 8.2.2023. Na serveru Novinky.cz byl totiž zveřejněn titulek: „Roger Waters hájil ruskou invazi před Radou bezpečnosti OSN.“ https://www.novinky.cz/clanek/valka-na-ukrajine-nelegalni-ale-vyprovokovana-roger-waters-z-pink-floyd-hajil-ruskou-invazi-pred-radou-bezpecnosti-osn-40422428 Ono to tak ale nebylo. Malé lži, neúplné pravdy, nebo zavádějící a nepřesné informace nesmí formovat veřejné mínění. Přesto k tomu dochází. Proč? Protože lidé nečtou celé texty, ale většinou jen nadpisy? Kdo na to spoléhá? V článku sice je vše upřesněno, ale není pravda, že by Roger Waters byl proruský! V jeho vyjádření totiž zaznělo, a v podstatě hned na začátku: „Invaze

Vydal jsem se na tenký led tímto dosti komplikovaným textem. Existence Boha je v mnoha podobách diskutována. Cítím potřebu napsat k tomu pár řádků. Nechci si nemístně dobírat žádné náboženství. Ani znevážit něčí víru. Je myslím každého věc v co věří a jak svou víru projevuje, aplikuje a šíří, pokud tím nečiní nic, co by jiným mohlo vadit. Do nitra člověka jen stěží někdo pohlédne. Jan sami v sobě můžeme uchopit jádro myšlenky, která nějakým způsobem podpoří přísun energie a síly tak mocné, že dokáže na dlouho uzemnit, ale i nadchnout a dohnat k euforii ne nepodobné transu. Zažili jste to někdy? Stav, kdy bytost lidskou ovládne absolutní štěstí, přítomná láska, a mysl září jako střed galaxie? Nebo rozpoložení zcela opačné, náladu ponurou, depresi, která své šedé plátno rozprostře v každičký kout duše až se člověk dusí? Oba extrémy jsou možná až nebezpečné a je dobré se o ty emoce s někým vnímavým podělit. Můžeme se svěřit přátelům, zajít na terapii, sdílet své city s osobou blízkou a mi

Ekonomická krize drtí občany České republiky. Naše výdělky i úspory likviduje inflace a vládní opatření nejsou dostatečně účinná, nebo situaci ještě zhoršují. V tuto chvíli, ale i výhledově. Národ si umí utáhnout opasky, ale to, co vymýšlí, navrhuje a zavádí naše vláda je přímo děs. I v zahraničí si všímají toho, jak nás ekonomika táhne ke dnu a aktivity kabinetu premiéra Fialy nepřináší efektivní řešení ve prospěch zlomu. Čas letí a miliardy z rozpočtu odplouvají neznámo kam. Okamžitě by se měly zastavit všechny projekty, které jen vyvádějí finance z republiky. Včetně těch vojenských. A úvahy o nákupu dalších zbraní a letounů jsou úplně mimo mísu. Kabinet premiéra Fialy je neschopný – jeho členové měli by odstoupit a to co nejrychleji. Proč vláda neláká investory? Proč masivně nepodporuje vědu a školství? Z jakých důvodů nepozvedne domácí produkci a to nejen zemědělskou, nehledá zdroje a levné suroviny ve světě a také nová odbytiště a zajímavé trhy ve prospěch českého exportu? Proč ne

„Velké vymírání. Země přišla za padesát let o dvě třetiny volně žijících živočichů.“ Tak zní název článku na Seznamu. Vůbec to není hezké čtení a když si uvědomíme, že nejde o kusy zvířat, ale celé druhy, pak už určitě stojí za to se nad touto problematikou pozastavit. Nejenom to. Musíme začít jednat. Konat. Nějakým způsobem tento trend zvrátit. Obecně máme jako lidi plná ústa humanity, tedy projevů lidskosti, dobročinnosti, soucitu, zachraňujeme kočky, psy a kachny na rybnících, ale že nám vymírají celé řetězce druhů a čeledí ve volné přírodě, to už vnímáme poněkud vzdáleně a jakoby se nás to netýkalo. Tady je patrné to odcizení moderního člověka od struktur divočiny. Jsme zdánlivě nezávislí na tom, co se děje tam „venku“, na lukách, v lesích, na horských úbočích a rovinatých pláních. Uzavřeli jsme se do jakési bubliny. Žijeme v domech s vysokými ploty, ve městech, která poskytují k životu člověka v podstatě vše. Cokoliv potřebujeme dá se jednoduše koupit bez jediné myšlenky na původ

Pro děti, mládež a vůbec nové generace je pojem socialismus poněkud mlhou zahalené období. Pochopitelně. Podobně, jako pro Husákovy děti například časy první republiky. Co člověk nezažije, to zná jen z učebnic a vyprávění. Jaké tedy byly časy vlády komunistů? Učí se děti pravdu? Psát o tom, že byla totalita a diktát vládní moci, je celkem zbytečné. Toho jsou plné knihovny. Chci se dotknout jiných věcí, a to běžného života lidí té doby. Obyčejných pracujících jedinců a rodin. Velice krátce a jednoduše si to shrneme. Porovnání s dnešní praxí se určitě nevyhnu. Zcela záměrně. Jsou totiž jisté záležitosti, které dnes občany naší země trápí a přitom byly v minulosti vyřešeny. Bohužel, s příchodem revoluce a nastolení tržního hospodářství musíme znovu procházet tím, co s druhou světovou válkou odešlo takřka v zapomnění. Chudobou, dluhy a nedostatkem. V socialismu byla zakázána západní propaganda. Byly však dekrety na dlouhodobé levné nájmy ve státních i podnikových bytech a k tomu jistá prác

Přemýšlím nad tím, co se děje v Rusku a na Ukrajině. Psal jsem v předchozích článcích o tom, že nesouhlasím s válkou. Psal jsem, jak si přeju, aby Rusko stáhlo své vojsko ve prospěch míru. Zmínil jsem i to, co se dělo před invazí a zdůraznil jsem několikrát, že smrtí lidí řešit spory je pro mě odpudivé. Skutečně to tak cítím a na mých názorech se nic nemění. Válka je absolutní zlo a to by mělo být poraženo! Celé je to jen krvavá hra těch nejmocnějších a i kdybych Rusko nadevše miloval, rozpoutání války odpustit neumím. Vše se dalo řešit jinak. Problém však je, že postupem času člověk narazí na další informace díky nimž si uvědomí složitost celého konfliktu. Myslím, že od počátku je to souboj Ruska se západem. S tím západem, který kolem hranic ruské federace krouží a našlapuje už dlouho v podstatě dosti okatě a vyzývavě. Samozřejmě nejvíc ekonomicky. Možná se bojuje za budoucnost tohoto světa. Za multipolární svět. Za existenci Ruska. Někteří tvrdí, že je Ukrajina „pouhým“ nástrojem k r

Když Česká republika vstupovala do EU, měl jsem jiné představy o fungování této organizace. Domníval jsem se, že se naše země stane konečně součástí vyspělé západní ekonomiky a přijde období růstu. Předpokládal jsem pomoc západních zemí nově příchozím členům i za cenu stagnace pokroku, nebo poklesu výkonu hospodářství v těch vyspělejších krajinách tohoto společenství. Myslel jsem si, že je cílem postupné vyrovnání životní úrovně obyvatelstva napříč celou Unií. Nestalo se. Ani po téměř dvaceti letech jsme nedosáhli výraznějších výsledků. Může za to naše práce? Politika? Vnější okolnosti? Co je vlastně příčinou toho, že stále lidé v ČR nemají platy jako Němci, nedosahují hranice důchodového věku jako Francouzi a nemůžou si dovolit žít takovým stylem, jako například Belgičané? Dokonce můžeme v Evropské unii pozorovat další prohlubující se rozdíly mezi členskými zeměmi. Situace Španělska, nebo Portugalska, Itálie a Řecka také není příznivá. HDP, státní dluh, inflace, nezaměstnanost, to jso