Psáno svobodně

Tak už to jede. Podle nově zvoleného prezidenta Petra Pavla jsou reformy pro Česko nezbytné. Budou se zvyšovat daně, posouvat hranice důchodového věku, atd. Inu, co si národ ve sněmovních a prezidentských volbách zvolil, to má a v plné parádě. Hlavně že vláda rozjíždí realizaci projektů, v nichž se zbytečně utopí miliardy z kapes daňových poplatníků. Stovky miliard! Poslední zbytky lidskosti z ekonomiky postupně a nadobro zmizí, ale politici vše lidem vysvětlí tak, že mnozí tomu budou ještě nadšeně a slepě tleskat. Viz článek agentury ČTK: https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/podle-pavla-jsou-reformy-penzi-a-dani-nezbytne-je-nutne-je-lidem-vysvetlit/2318561 Vše dobré, co předchozí generace vybojovaly půjde ke dnu. Nebo si snad někdo myslí, že sociální výhody někdo nastavil jen tak z dobré vůle? Penzijní systém, podpory v tíživé situaci, nemocenské pojištění, peněžitou podporu v mateřství, zákoník práce, a vůbec vše, co alespoň trochu chrání pracující před totálním úpadkem bylo zavedeno př

Nebudu psát o navázání spojení se štábem, nebo o pevnosti lepených spojů. Popisovat chování subatomárních částic rovněž není to, čím bych se dneska zabýval. Dokonce ani o spojení ve svazcích mezilidských vztahů – i když – to už se trochu blíží tématu, které chci na tomto místě rozvinout. Někdy se totiž stává, že i zdánlivě naprosto odlišné záležitosti mohou spolu koexistovat. Asimilace a splynutí v dimenzi politických teorií, to už jsou přímo hrátky s čertem. Politika se dnes v podstatě vymezuje na asociální – pravicovou, a spíše, nebo jednoznačně prosociální – levicovou. Jednotlivé strany se tu přibližují tu vzdalují okrajům i středu a dle toho jsou obecně vnímány jako radikální či umírněné. Uskupení, která jsou vnímána jako středová, se tak či tak v rámci hlasování občas přikloní na jednu, nebo druhou stranu. Samozřejmě se přitom musí držet svých programů, protože ve volbách by jim politický odklon lidé náležitě spočítali. Vždy jsem si tak říkal, že by možná nebylo od věci dát dohrom

Dnes byl zveřejněn Českou tiskovou kanceláří rozhovor s náčelníkem generálního štábu armády České republiky. Generálmajor Karel Řehka mimo jiné uvádí, že „v případě války mezi NATO a Ruskem by profesionální armáda na plnění úkolů nestačila a stát by musel přistoupit minimálně k výběrové mobilizaci“. ( https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/rehka-v-pripade-valky-nato-s-ruskem-by-stat-musel-vyberove-mobilizovat/2316173 ) Chápu. Rusko působí agresivně, je silné a nevyzpytatelné. Nevzdává se i přesto, že se mu nedaří ukrajinské vojsko porazit dle původních plánů rychlé speciální operace. Vládci Kremlu dokonce hovoří o nasazení účinnějších zbraní a jak dále řekl pan Řehka: „Je nebezpečné Rusko podceňovat. Zdaleka není poražené, to je fantazie.“ Konflikt na Ukrajině je už vleklý a rozhodující úder ruské armády se dá jistě očekávat. Prezident Putin bude určitě chtít udržet minimálně již anektovaná území. V budoucnu může nastat situace, kdy dojde ke střetu s některou zemí aliance NATO, protože zása

Říkal jsem si ke konci kampaně, když už volíme prezidenta v tak zvláštní, chaotické a nebezpečné době, že nebudu hlasovat do prázdna, ale budu volit důsledně ve prospěch svých dětí. Ve prospěch lepší budoucnosti a prosperity. Osobu vcelku oblíbenou, politicky kulturní, takovou, která vnese do společnosti potřebný klid a řád. V prvním kole prezidentských voleb jsem tedy volil generála Petra Pavla. Dokonce i přesto, že jej dohnala jeho výrazná komunistická minulost. Stačila však jedna jediná diskuze kandidátů ve studiu internetové televize a přesto, že pan Babiš nebyl jiný než obvykle, dokonce nebyl ani výrazně přesvědčivější než při jiných příležitostech, tato debata nakonec pomohla radikálně změnit můj postoj a názor. Dozvěděl jsem se nové věci a tyto informace jsou pro mě natolik důležité a zásadní v pochopení angažovanosti obou mužů, že lístek, který nakonec ve druhém kole vhodím do urny, bude patřit Babišovi. Co bylo tím zásadním pro změnu? Předně tedy je pravdou to, že česká justic

Přesně tam a ještě mnohem dál bych nejradši poslal některé účastníky silničního provozu a to včetně chodců. Škoda, že se právě na chodce více nezaměří například městská policie. Někteří lidé si totiž pletou svobodu a demokracii s chaotickou anarchií. Naprosto vědomě, záměrně a ke všemu ještě bezohledně k sobě i ostatním. Co předvádějí je mnohdy za hranicí zdravého rozumu. Ano, jděte si třeba do Tramtárie, když nechápete, co je přechod pro chodce, světelná signalizace, nebo chůze po levé straně vozovky. Každý den vídám dobrodruhy, pro které je červená na semaforu v podstatě povel: „jdi a nech se zabít.“ Nedávno jsem viděl matku, která zřejmě své děti učila, jak co nejvíce riskovat na rušné křižovatce jen pro to, aby stihli autobus. Každou chvíli někdo blázní. Jen si to představte. Je pět hodin ráno, ještě jezdí málo aut a ve městě je relativně klid. Tramvaj míří k přechodu pro chodce u nějž čeká chlap. Podívá se doleva. Tu tramvaj musí vidět. Podívá se doprava – svatá prostoto – vstoupí

Hodně se dnes mluví a píše o jaderné fúzi. O nové a moderní výrobě elektrické energie. V budoucnu by mělo jít o dostupnou technologii pro každého. Bez rizika výbuchů a řetězových reakcí. Bez produkce nebezpečného odpadu. Zůstanou jen neškodné helium a neutrální částice. Jak to vlastně funguje? Když se sloučí jádra vodíku, dojde k uvolnění energie, která je speciálním zařízením zachycena. Je tak levná, a v podstatě nevyčerpatelná. Zásob vodíku máme v oceánech na miliardy let. Pozitivní výstupní výkon je vzhledem k energetické náročnosti výrobního procesu v podstatě zázrakem současné vědy. Dokonce může dojít k ještě větší efektivitě, ale způsoby tvorby a využití magnetického pole se teprve testují. Nicméně to vypadá, že lidstvo zvládne další technologii na výrobu elektřiny. Nikola Tesla by žasl. Řekněme, že do patnácti let by mohl být do sítě připojen první komerčně využitelný reaktor. Ano – komerční. Investorům se musí náklady samozřejmě vrátit. Přestože jde tedy ve výsledku o superlevn

Člověk by měl porozumět především sám sobě. Upevnit své postoje, názory. V životě nastanou situace, kdy se musí rozhodnout a zvolit si svou cestu. Dokonce s vědomím toho, že nevolí cestu jen sobě, ale i ostatním. Politické volby jsou právě takovým nástrojem, kdy jedinec dokáže změnit osudy druhých. Přesněji řečeno – demokratické volby jsou tím, co ovlivňuje budoucnost jednotlivců, rodin, národů, v podstatě i celého lidstva. Přestože stojím nohama na zemi, není jednoduché přijmout tu roli a zodpovědnost. Ve vší skromnosti. V tom někteří přijdou a říkají, člověče, seš divnej patron. Před lety jsi volil komunisty, teď odsuzuješ Rusko a volíš kandidáty pravice. Kdo se v tom má vyznat? Pokusím se to vysvětlit. Žádný nový kabát jsem si neoblékl. Jdu stále stejným směrem, jen ta cesta je poněkud klikatá. Ano, vždy jsem volil levici a není důvod, abych svůj postoj měnil. Jak už jsem v několika textech psal – sociálně spravedlivá společnost je prvořadá. V minulosti bohužel tento směr využily kr

Pro zveřejňování odhadů sázkových kanceláří, analýz výsledků volebních tendencí a vzhledem k jasné a nikoliv ojedinělé mediální preferenci vybraných kandidátů, prozatím nepovažuji prezidentské volby 2023 za absolutně spravedlivé. Voliči si mohli myslet, že jiní kandidáti nemají šanci i s přihlédnutím k tomu, že nebyl dán stejný prostor všem uchazečům o funkci prezidenta republiky. Neměl jsem tedy jinou možnost. Dal jsem si tu práci a prostudoval velké množství informací o kandidátech na prezidenta republiky, jejich minulost, názory, ale i další (nejen) politické a mezinárodní souvislosti. Jaká byla moje volba? Myslím, že jsem po zralé úvaze nakonec překvapil sám sebe. Ano, v prvním kole jsem zvolil generála Petra Pavla a lidé se mě často ptají: Proboha a proč? Odpověď vlastně není až tak složitá. Do volební urny jsem vhodil lístek ve prospěch pana generála, protože jsem lepšího kandidáta zkrátka neviděl. Zpočátku jsem sice uvažoval o panu Baštovi – líbil se mi jeho novoroční projev, kt

Ukrajina je velká země. Žijí tam lidé velikých srdcí, kteří dokáží hluboce milovat i nenávidět. Pracovat i bojovat. Historie toho národa je protkána úsměvy i krví. Ta rudá tekutina barví půdu na Ukrajině znovu. Žalostně a zbytečně. Jen z vůle politické moci, která si své domněnky vkládá do minulostí pokřivené mantry a realizuje vojenskou silou svých armád. Kam až je schopna zajít lidská touha ovládat? Jen pachuť neznáma se Moskvou rozprostírá a smrt tak číhá nad zmrzlými pláněmi Dněpru. Trpí všichni v těch končinách. Je válka. Dlouhá a nemilosrdná. Plná zloby, nepochopení, urputné snahy rozprášit pozice nepřátel. Krutě ničí poslední zbytky sil bezbranných, dětí i starců. Jak dlouho ještě bude Ukrajina v ohni? Ruská vojenská akce na Ukrajině se stala tématem číslo jedna a bohužel tomu tak bude i v roce 2023. Je zřejmé, že se prezident Putin svých plánů nevzdá a i přes veškerou podporu, kterou západ Ukrajině poskytuje, ruský vliv nabývá na síle. Stejně jako ve druhé světové válce se Rusk

Zelená dohoda pro Evropu je soubor politických iniciativ Evropské komise, jejichž hlavním tématem je dosáhnout klimatické neutrality. Cílem dohody je snížit emise skleníkových plynů EU do roku 2030 o 55 % ve srovnání s rokem 1990. Inu, zajímavý je ten Green Deal. Dokonce jde vše tak daleko, že podobné cíle prosakují do programů většiny vlád po celém světě. Snad jedinou chybu to má. Jde o dohodu politickou, která se mění v nařízení naprosto neúměrná současné ekonomické situaci a zároveň neřešící podstatu problému. Je to jen můj názor, který se opírá o reálná pozorování a zjištění, nebo podobně uvažuje více lidí? Kdepak. Nejsem sám, kdo takto uvažuje. Pokusím se to vysvětlit. Dle některých pramenů východní blok zkrachoval a v podstatě je to pravda. Zkrachoval politicky a také z důvodu neschopnosti konkurovat západní produkci. Socialistická ekonomika byla postavena na zdrojích a především výrobě veškerého zboží z velice kvalitních surovin, způsobem možná zaostalým, ale finální produkty mě

Jsme na této planetě pár desítek let. Mohli bychom ten čas prožít téměř bez starostí, krásně, ale nějak to zatím nefunguje. Nedaří se. Z pohledu jednotlivce je existence vlastně taková jedna velká náhoda a zároveň marnost. Člověk se narodí, za určitý čas prostě odejde. Právě ten vyměřený čas je naplněný převážně takovým stylem života, který si většina z nás nepřeje. Dneska žijeme pod vlivem informací a to informací v podstatě z celého světa. Zatímco v minulosti na jednotlivce působilo především to, co se děje v jeho okolí, mezi příbuznými, v obci a nedalekém kraji, tak dneska reagujeme na vše, co se děje ve světě. I události, které se odehrávají na opačné straně planety na nás mají vliv, a teď je otázkou, jaký vliv. Jestli pozitivní, nebo negativní. Mocná jsou dnes média. Ať už jsou vlastněná kýmkoliv, hodně ovlivňují to, jak myslíme, jak jednáme, jakým způsobem se vůbec k životu stavíme a v jakém jsme psychickém rozpoložení. Kdysi člověk vnímal zprávy pouze z blízkého okolí a neměl in

Přijde vám, lidi, normální takový svět, kdy dřete od nevidím do nevidím a peníze nestačí ani na základní věci? Inflace způsobena špatnou nebo záměrně nelidskou politikou nás ještě okrádá o drobné úspory a snižuje reálnou mzdu a životní úroveň. Je to v pořádku? Je v pohodě, když musí mít člověk dvě práce aby sebe a rodinu uživil? Vždyť se to ve velkém podepíše na zdraví. Nejen na zdraví, ale i vztazích. Chodíme do práce nemocní, dál přenášíme choroby, například mezi kolegy, také spolucestujícími v MHD, v obchodech, školách, a tak dále. Proč? Protože si nemůžeme dovolit výpadek příjmů. Ze stejného důvodu a často odkládáme řešení zdravotního stavu a operace, zákroky, stomatologickou péči, ale i preventivní prohlídky. O potřebách psychologické pomoci se snad ani nemá cenu příliš rozepisovat. Chytré rady typu „najdi si jinou práci“ jsou sice krásné, ale kdo bude dělat v těch odvětvích, kde je mzdová hladina pod průměrem? Hledání uplatnění v jiném oboru není řešení pro všechny. Nakonec totiž