Jsem v zásadě humanista, mám rád svobodu, demokratické principy a spravedlnost. Jen stále marně hledám onu pravdu a lásku, o které přednášel Václav Havel. Myslím, že byl jen snílkem a žil v přesvědčení, že společnost nějakým způsobem dospěje k bodu lidskosti. Objektivně vzato je svoboda stále pouhou iluzí. A pravda? Kdo ji hledá? Psát a říkat můžeme co chceme, ale jen v určitých mantinelech. Vše ostatní je označeno za dezinformaci, nebo přímo lež. Často bez důkazů. Pokud někdo vysloví něco „nevhodného“, sesypou se na něj oponenti takovým způsobem, že dotyčný ztratí sílu a dostane strach. Skutečně je dneska těžké diskutovat. Zejména na internetu. Osobně nesnáším lidi, kteří se tváří jako největší demokraté a pilíře svobody, přitom jim je dialog úplně cizí a projev jiného názoru považují tito jedinci za trestuhodný čin. Skupiny a fóra plná urážek, vyhrožování, cenzury. Dnes bohužel častý jev. Někdy se problémy přelévají do reálného života a lidé s jinými názory bývají odsunuti na okraj s
Radovan Bazger