Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z říjen, 2022

Nezájem

Když jsem byl malý kluk, což bylo v osmdesátých letech minulého století, představoval jsem si budoucnost světa úplně jinak. Ani ne tak vyspělé technologie, tichá auta s vodíkovým pohonem, nebo výlety do prostoru mezi hvězdami. Spíše jsem čekal, že bude lidská společnost mnohem přívětivější, klidnější a spravedlivá. Snil jsem o světě bez násilí, bez válek, chaosu. Myslel jsem si, že až vyrostu, tak budu dělat co mě baví, můj domek nezahalí v zimě uhelný prach a nepřipouštěl jsem si vůbec něco jako zmar či smrt. Je rok 2022. V čem to vlastně žijeme? Ke hvězdám se sice už někteří turisté přiblížili a auta s vodíkovým pohonem už jsem taky viděl. Jen lidé jsou stále stejní. Někteří dobří a jiní možná i horší než v časech mého dětství. Násilí je všude kolem. Ve zprávách, ve filmech, v ulicích měst. Války snad nikdy neustaly. Dokonce se nesmí šířit některé informace. Ekonomové a politici dopustili takovou krizi, že je opět cítit uhlí ve vzduchu a smutek chudých lidí už nejde ani popsat. Slých

Exoligence

aneb Podstata bytí. Jinak řečeno, snad i mimo rámec zdravého rozumu! Mého, nebo všeobecně? A to je oč tu běží. Nebo spíše jde. Ještě lépe – plouží se. Co tedy? Píši o samotné podstatě našeho bytí. Ano, naše existence se plazí z místa na místo. Ze dne na den. Z minuty na minutu. Šplháme dolů a padáme vzhůru v lidstvem vytvořených paradoxech. Vytvořili jsme civilizaci, do níž se rodíme nepřipraveni a velmi indisponováni. Věda tvrdí, že člověk se vyvinul z lidoopů. Malých hominidů, kteří měli štěstí a schopnosti k dalšímu rozvoji. Proč zrovna člověk? Kde nastal ten zlom a kdy přijde další? Na počátku bylo slovo… Kéž by! Po narození kňouráme, křičíme, vzdycháme, funíme, ale rozhodně nemluvíme. Jak je to možné?! Nejinteligentnější tvor na planetě a rodí se tak – nevybavený? Jistě. Vše se musíme učit. Částečně ještě před narozením. Potom doteky, hlasy, zvuky, obrazy. Poznáváme chutě. Pachy i vůně. Vše podněcuje naši paměť a aktivitu. Reflexy. Dokonce i vrozené pudy se aktivují při některých

Prostě sen

Povídka o drakovi … Jmenuju se Vojta. To jen tak na úvod. Jsem čerstvě po škole a v nové práci mě to až tak nebaví. Kdo by taky chtěl s titulem bakaláře pět dní v týdnu vykládat kamiony v Karviné. To se časem poddá, nebo taky ne a půjdu jinam. Vždyť mě tam nic nedrží. Vlastně mě nic nedrží ani v tomhle městě. Jinde to snad bude lepší? Spíš ne, ale hlavní je, že už to snad jede. Se svými myšlenkami stál jsem v klidu na zastávce. Padal právě takový ten vlezlý mokrý sníh a všude břečka. Brodila se tím auta a naproti přes ulici i paní s kočárkem. Dveře autobusu se otevřely a najednou se přede mnou tlačilo překvapivě hodně lidí. Ani jsem nedoufal, že si uvnitř sednu. „Tak kam to bude?“ Zeptal se mě řidič a opět jsem byl vytržen z toho mého světa snů. „Rychlvald, prosím.“ „Tam ale nejedu. Tohle je linka na Těšín. Musíte na druhou stranu.“ Samozřejmě jsem byl překvapený. Proč jsem jako stál na špatné zastávce? Každý den jezdím od Prioru domů a teď si prostě jen tak přejdu jinam? To jako vážně

Halloween

Možná byste čekali, že se tady pustím do bezhlavé kritiky průběhu svátků Halloween a všeho bláznovství oslav v americkém podání. Zamotám do toho Den veteránů, Kolumbův den, Svatého Valentýna i Den nezávislosti. Je sice fakt, že vidím vydlabané dýně téměř všude, ale kdepak. Spíše mě to tentokrát přimělo k tomu, abych si o tom „Helovínu“ něco zjistil. Věděli jste, že Halloween původně pochází ze Skotska a Irska. Název vznikl zkrácením skotského All Hallow´s Evening, Svátku, který se odehrával v předvečer Všech svatých. Historikové navíc dokládají, že oslavy vycházejí z mnohem starších pohanských tradic Keltů. Mrtví se prý občas mohou vracet do světa živých, ale bát se opravdu nikdo nemusí. Halloween a jemu podobné oslavy konají se 31.října v různých koutech světa. Kromě USA také v Belgii, Francii, na Bahamách, nebo v Singapuru. Proniká i do střední a východní Evropy. Zatím tedy pouze jako příležitost pro kreativní výzdobu a karnevaly v maskách. Možná i díky silnému vlivu tradic Katolické

Hudby plný dům

Od malička a vždy byla kolem mě hudba. Zpívala celá rodina. Babička mě učila lidové písničky z Moravy. Mamka mi občas taky zazpívala. Táta hrával na harmoniku, kterou si před mnoha lety přivezl z Ruska. Byl v Soči totiž na ozdravném pobytu, jako mnoho jiných havířů z Ostravska. Děda na Slovensku skoro každou neděli po obědě vzal ze skříně mandolínu nebo Heligonku a další se přidali. Bratranec s kytarou, strýček zahrál parádně na saxofon. Krásné to byly časy. Zpívalo se v chalupě, na dvoře i zahradě, při práci na polích, na stavbách, i v lese za traktorem. Někdy se sešli další lidé z vesnice a u řeky Olešňanky veselo bylo do noci. O vánocích chlapi vzali instrumenty a chodili od chalupy k chalupě. Já, i když ještě klučina, zpíval jsem samozřejmě taky. Jakákoliv příležitost vzít do rukou hudební nástroje nezůstala bez odezvy. Oslavy, svatby, i takové ty zahradní sešlosti u grilu a vína. Muzika byla a je všude. Lidé se k hudbě obrací velice často. Vyjadřují, nebo podporují tak své nálady,

Žij a nech žít

Vždy to měli těžké, ale poslední dobou se množí útoky na lidi, kteří jsou odlišní, nebo se cítí být odlišnými od většiny. Je to tak složité téma, že jsem se mu chtěl původně úplně vyhnout, ale nakonec jsem si při psaní tohoto textu sám uspořádal myšlenky v hlavě a to považuji za pozitivum. Člověk, který vidí trošku širší obzory měl by mít alespoň hrubou představu o tom, co se děje a hlavně jak reagovat nejen na dotazy, ale i reálné situace, do kterých se může dostat. Já osobně se považuji za takový ten „většinový standard“. Tedy co se různých orientací a vyhraněných pocitů týče. Je ale na světě docela dost jedinců, kteří buď nemají jasno v tom, co vlastně jsou, jaké mají pohlaví, jací lidé se jim líbí, pokud tedy vůbec. Zvláštní myšlenky se mohou vkrádat do lidské podstaty. Četl jsem, že některé aplikace nabízejí více než sedmdesát možností při výběru pohlaví a sebeurčení. Tedy kromě muže a ženy. Přiznávám, že jsem většinu názvů doposud ani neznal. Netušil jsem, co je androgynní osoba,

To nechceš!

Poslední dobou je hodně diskutované téma: senioři za volantem. Měl bych k tomu pár vět. Jednou budu taky patřit mezi takzvané důchodce a jsem sám zvědavý už teď, jak na celou tu problematiku budu pohlížet až se do toho věku dostanu. Možná budu stejně pragmatický a racionální teoretik jako dnes. Těžko říci, ale k věci. Statistiky vůbec nevypovídají o tom, že by senioři byli důvodem vyššího počtu nehod v provozu na pozemních komunikacích. Přesto si nelze nevšimnout, že různých zmatků, chyb a zajímavých kreací se na silnicích dopouštějí právě lidé vyššího věku. Jezdím hodně a vidím co se děje. Zejména ve městech a na dálnicích. Částečně si to vysvětluju tím, že vodorovné i svislé dopravní značení na mnoha komunikacích je nepřehledné a matoucí. To je třeba uznat. Pak je tady rychlost samotné dopravy. Nemám na mysli maximální povolené rychlosti, ale reakce především mladých řidičů jsou mnohem lepší než u lidí vysokého věku. I to vytváří problémy. Pak se někteří lidé řadí do skupiny řidičů s

Přejete si?

Před pár dny jsem viděl reportáž o českém automobilovém průmyslu. Spíše o problémech českých továren zahraničních automobilových koncernů. Zaujalo mě pár věcí. Zaznělo i to, že nové elektromobily zkrátka nebudou pro každého. Ne všichni si je budou moci finančně dovolit. Náhradou má být jistý druh pronájmu automobilů a sdílení vozidel. Což navíc bude mít údajně pozitivní vliv na obsazenost parkovišť ve městech. Osobně nejsem nakloněn tomuto vývoji. Doufat že přijede autonomní vůz, nebo soused právě nepotřebuje auto s nímž ho sdílím, případně spoléhat na to, že v regionu vůbec bude nějaké „přibližovadlo“ dostupné v čase, kdy se musím dopravit do zaměstnání, to je myslím hodně riskantní a nepovažuji takové služby za spolehlivé. Další negativum vidím v tom, že pronájem sdíleného vozu bude ve finále mnohem více zatěžovat rodinný rozpočet než koupě automobilu a to myslím automobilu elektrického. Ke všemu se mají ceny vozů se spalovacím motorem vyrovnat těm s bateriemi a nemyslím, že by elekt

Tram-poty

Vlastním oprávnění k řízení tak zvaně lehkých drážních vozidel. Je to zvláštní pojmenování, neboť ta drážní vozidla nejsou vůbec lehká. Obsazená souprava může mít klidně přes padesát tun. Ano – jsem řidičem tramvají a práce mě moc baví. Tak jako v každém povolání jsou dny plné slunce, pohody, a jindy se zas kazí na co člověk sáhne, nebo k čemu se přichomejtne. Někdy dojde k poruše vozů, jindy nastoupí problémový cestující, občas je provoz tak silný, že to v člověku vře. Jsou období, kdy tramvaj dost klouže a špatně se tak brzdí. To když začíná pršet, nebo naopak když koleje usychají. Ke skluzu a smyku dochází i na spadaném listí či takové té zimní břečce, a někdy jen tak. Některé tramky jsou dosti svéhlavé. V těch chvílích beru za velmi odvážné všechny lidi, kteří přecházejí trať před jedoucím vlakem. Jistě – vlakem! Ani na suchu to nebrzdí zrovna jako auto. Jízda železa po železe bude vždy jiná než guma na asfaltu. Asi nejhorší chvíle pro mě jsou ty, kdy mi někdo vběhne přímo do jízdy

Energy drink

Máte rádi energy drinky? Nebo je dokonce pijete denně? Někteří lidé žijí v takovém presu, že bez těchto nápojů už nedokáží existovat. A teď si představte, že většina lidí na světě bude potřebovat pro svůj život a existenci těchto drinků taková kvanta, že se z distribuce stane v podstatě národní zájem. Fabriky na energy drinky porostou jak houby po dešti a všichni to budou pít v tak velkém množství, že si nebudeme umět ani představit život bez sladkých plechovek. Celá kultura lidského bytí bude stát na šťávě plné energie. Pak najednou přijde den, kdy prodejci řeknou: Dost. Zdražujeme. Už drink nebude stát čtyřicet, ale třistačtyřicet korun. Lidi se začnou bouřit. Křičet, že ten nápoj potřebují, jinak nebudou podávat takové výkony. Vždyť budou jen spát a ekonomika padne. V tom se někdo ozve – státe pomoz. Vládo zaplať. A vláda ten rozdíl tří stovek korun za občany a zaměstnance firem zaplatí. Super. Jedeme dál v nové realitě. Zas teče energy drink proudem a nálada roste. Rostou i výkony.

Kapky vody

Co všechno může zažít chlap ve sprše? Myslel jsem, že už to vím, ale kdepak. Tohle bylo nové. Opravdové, skutečné! Až tajemné. Fantazie vytvořila příběh téměř pohádkový. Přitom stačilo zavřít na chvíli oči a nechat padat kapky vody do vlasů. … … Stál jsem na kameni. Pod malým vodopádem. Očistu těla obstarala příroda. Prsty jsem urovnal své dlouhé černé vlasy a volně skočil do jezera. Na břehu v zelené a šťavnaté trávě ležely mé věci. Oštěp, tomahawk i nůž. Cítil jsem se v bezpečí. Jen tak bosý vydal jsem se pěšinou tam, kde žil jsem celý život. Do indiánské vesnice. U prvního týpí jsem spatřil svého staršího bratra, který jakoby čekal na můj příchod. Netrpělivě a zároveň klidně. Stál a hleděl do korun stromů. Najednou se krátce podíval i na mě, odhrnul kůži vchodu a zmizel v přítmí svého ležení. Vím, že mě hlídá. Už může být klidný. Vrátil jsem se. Uprostřed osady seděly v kruhu ženy a byly docela hlučné. Obyčejně se zabývají běžnými věcmi. Sbírají a pěstují byliny k léčbě nemocí, peču

V nekonečnu

Poněkud náročnější, přesto pochopitelný obraz rodí se díky synapsím v mozku člověka. Úvahy o prostoru a vesmíru obecně lidstvo zaměstnávají stále častěji a není vyloučeno, že jednou dospějeme k pravdě. Dle jistých dispozic i ješitnosti jsme ochotni vystoupat na samotný vrchol všech úrovní vědy. Prokazatelně chybujeme a hledáme nové cesty za poznáním. Zvědavost a cílevědomost dělá z lidí dravce filosofie. Vzdělání nám doplňuje fakta s nimiž pracujeme a dokážeme známé skutečnosti rozvíjet, zkoumat, uchopit, vnímat, rozkládat, a samozřejmě i měnit jejich základy. V případě zdánlivě nepochopitelných událostí a existencí v kosmu je člověk nucen obohatit vědu o novou archeologii, která nás přiblíží k bodu nula. Vše nezačalo velkým třeskem. Je ale možné představit si, že se veškeré univerzum nakonec spojí opět v jednom bodě. Příčinou může být i tak banální a přitom nekonečná moc našich vlastních myšlenek. Jestliže jisté kruhy tvrdí, že to možné není, pak můžu plavat proti proudu a kontrovat s

Dej šanci míru

Připouštím, že některá média lžou a lidé už nevědí čemu věřit. Možná, že žurnalisté už přebírají jen vylhané informace a pravda už dávno někde chcípla. Dnes nebudu vybírat slova, protože svět je hrubý a plyšová rétorika ničemu nepomáhá. Demilitarizace Ukrajiny je z mého pohledu dobrá věc. Jsem totiž pro demilitarizaci celého světa. Jenomže to nemůže probíhat způsobem, jaký předvádí Ruská federace! Nakonec by se totiž svět ocitnul před největším problémem – kdo bude demilitarizovat Rusko? Kdepak. Pokud má někdy dojít k odstranění všech zbraní na planetě, musí k tomu dojít u jednacích stolů a naprosto transparentně. Válka je to nejhorší na Zemi. Válka je zabíjení, krev, pláč a bolest. To všechno teď zažívá Ukrajina a je mi to nejen líto, ale fakt hodně mě to štve! Prezident Putin měl nabídnout Ukrajincům spojenectví, přátelství, výhody a zvýšení životní úrovně. Sami by chodili pro ruské pasy. Teď má naopak miliony nepřátel na Ukrajině a miliardy nepřátel ve světě. Napadl se svou armádou

Otroci nadpotřeby

Nedávno jsem četl článek o hrozbě fatálního nedostatku vody. Takových varování můžeme v novinách, časopisech a na internetu číst stovky. Varují vědátoři, politici, ekonomové, umělci, prostě všichni. Problémem je, že nikdo pro skutečnou změnu nic nedělá a společně si pod sebou podřezáváme větev nejenom stále a dlouhodobě, ale dokonce systematicky. Natolik, až je s podivem naše rodové zařazení zvané Homo Sapiens. Vždyť to, jak se chová tzv. rozumný člověk ke svému životnímu prostředí, rozhodně přežít nelze. Na Zemi těžko. Doby lovu a sběru jsou již tisíce let pryč a se zemědělstvím přišla nejenom otrocká práce ve prospěch obživy, ale také neustálý výkrm elit. Postupem času přišly nové objevy a technologie. S nimi spotřeba, a co je nejpodstatnější, i nadspotřeba a nadměrná potřeba v podstatě všeho. Samozřejmě lokální. Problém je také v tom, že regiony v nichž lidé spotřebují několikanásobně víc než skutečně potřebují k životu jsou stále větší a nadspotřebou svým způsobem ubírají lidem v o

Píšu svobodně

Celkem náhodou jsem si toho dne pustil program ČT24, který právě vysílal projev Petra Fialy na 41. schůzi Poslanecké sněmovny ze dne 13. října 2022. K otázce týkající se omezování svobody slova premiér České republiky mimo jiné řekl. Cituji části projevu: „Jsem přesvědčen o tom, že žijeme ve svobodné společnosti, kde každý může říkat svůj názor tak, jak to považuje za potřebné a může ho šířit nejrůznějšími cestami. Nikdo ničemu nebrání, nikdo nic necenzuruje, nemáme žádné orgány, které by se zabývaly cenzurou. Nejsme ovládáni nějakými nadnárodními korporacemi, ani nevím, jakými a proč, ale jako vláda České republiky respektujeme plně ústavnost, zákony České republiky a garantujeme všem lidská práva a svobody v tom rozsahu, v kterém je demokratická společnost stanovila. Vláda neomezuje ani nezakazuje média. Některé dezinformační weby jsou v tuto chvíli blokovány, ale ne na základě rozhodnutí nebo doporučení české vlády, protože k tomu nemáme žádný mandát, ale na základě nařízení Rady Ev

Demonstrace

Naprosto souhlasím s předsedou odborových svazů, který se také nesouhlasně vyjádřil k výrokům některých vrcholových politiků naší země. Znevažovat a urážet téměř stotisícový dav a vůbec všechny občany jen proto, že mají plné zuby vysoké inflace, chybných kroků vlády a zadlužování země, to je opravdu přes čáru. Především pan premiér to jednoduše přehnal. Akce iniciativy Česká republika na 1.místě, to nebyla demonstrace „putinovců“, obětí dezinformací, ani nacionalistů, ale lidí, kteří využili demokratického práva svobodně vyjádřit svůj názor. Šlo o demonstraci zaměstnanců, podnikatelů, i seniorů, prostě všech, kterým jde o to, aby vláda konečně pracovala především ve prospěch občanů ČR, nebo ukončila svou činnost. Netvrdím, že by se mělo jednat s Ruskem o dodávkách plynu, ale existují i jiná řešení. Kabinet Petra Fialy sice pracuje, ale výsledky jsou nedostatečné, opožděné, nebo prostě a jednoduše špatné. Takovou vládu Česko nepotřebuje. Myslím, že by premiér měl reagovat. Příště může b

Krize

Přátelé. Já se dlouho nechtěl vyjadřovat k politice, ale fakt mě vytočil návrh ministerstva zdravotnictví o snížení teploty vytápění a omezení větrání v učebnách škol, který je reakcí na energetickou krizi. Ta krize ale doutná už roky! Samozřejmě i ta ekonomická podtržená zeleným šílenstvím bez koncepce. Navíc máme vládu, která krize řešit neumí. Je to vážně „super“. Politici a ekonomové udělají ve všem paseku a odskáčou to obyčejní lidé a především děti! Fakt hnusný svět! Chcete dobře hospodařit s elektřinou, vládcové naši, ale to byste ji nesměli tahat z našich elektráren na evropské a jiné burzy! Současné vlády s energií akorát kšeftují a nechají nás mrznout s výmluvou – Putin. Jenomže ČR je v obchodní „válce“ s EU a přibývá raněných! Roste počet lidí, kteří nárůst cen energií a inflaci nezvládají. Instituce a firmy nevyjímaje. Za současný stav může každá porevoluční vláda. Zatímco „komouši“ stavěli jaderné elektrárny, po rozpadu Československa se akorát tluče ústy a to hlavně před