Psáno svobodně

„Za trochu lásky šel bych světa kraj šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý.“ Jistě jste poznali úvod básně Jaroslava Vrchlického. Vzpomněl jsem si na toto dílo během procházky se svou ženou. Sandále do rukou a jen tak na boso jsme ušli tři kilometry. Jen tři, ale nádherné kilometry. Ten pocit je k nezaplacení a vrací člověka do minulosti. Nejenom své vlastní, ale i druhu. Ta póza osvobozuje. Když člověk cítí každý drn, kamínek, nerovnost a povrch. Příjemný i bolestivý. Na boso jsme hleděli k zemi. Viděli více, hrdi a odlišní, přesto s pokorou sledovali povrch a vše, co obnáší, co se na něm pohybuje. Hráli jsme si s přírodou a vnímali teplotu živice, betonu, trávy i písku. Žijeme v době, kdy se lidé oddávají pochybné nákupní zábavě, kdy drceni materialistickým životem s hlavou v oblacích přehlíží svou podstatu. My přesto šli jsme lůnem přírody pozorujíce květy, plody, hmyz a plazy. Opeření pěvci nás svými melodiemi provázeli cestou k domovu. Voda v potoce šuměla a skotačila na kamenném

Možná také patříte k těm, kteří si pamatují život, práci, bydlení našich babiček a dědů. Jejich skromná stavení a vybavení. Vlastně ještě nedávno lidé žili v malých dřevěnicích. Jen dvě světnice. Z dnešního pohledu společenská s kuchyní, zadní malá jizba s postelí a zdobenou skříní. Nic než lavice, jednoduché židle, těžký stůl, truhlice, trámy a podlahy z dřevěných fošen. Dominoval šporhel na vaření s chlebovou pecí. Další části domu byly uzpůsobeny jako úložné prostory pro věci související s hospodářstvím … Velmi často napojené, někdy zcela samostatné budovy byly chlévy a přístřešky pro zemědělskou mechanizaci. Jednoduchou a na první pohled opotřebenou. Králikárny, plůtky, za nimi slepice, kachny. Do chléva se vstupovalo po dvou schůdcích. Kravka stála uvázaná o trám u žlabu a krmele. Vedle z latí ohrada ukrývala prasce. Čuníci občas lomozili, dupali a kvičeli. Na zahradě skotačila kůzlata a kocourek s bílým motýlkem vše sledoval přimhouřenýma očima. Jen občas zacinkal řetěz když vzbu

V ČR nevládne lid, ale ti, kteří zneužívají mandát voličů jen pro své zájmy a zájmy nejvyšší. Chci také poukázat na to, jaká demagogie nás obklopuje a čemu jsme současným systémem nuceni uvěřit. Vždyť právě dnes žijeme v totalitě. Žijeme v moci peněz, mamonu, účelových lží a v poutech sobectví. Nebojme se změny a nemějme strach z perzekuce. Kriminalizovat obdobné kritické aktivity v kterékoliv části světa, které mají v programu a cílech společnost postavenou na jiných než kapitalistických základech, prosazující však stálé demokratické principy, je výsměchem samotné podstatě demokracie a svobody. Nejvyšší soubor textů práva obsahuje v podstatě vše. Ty hlavní body bychom měli znát. V Listině základních práv a svobod je psáno hned v Článku 1 Hlavy první, že lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Článek 3 popisuje základní práva a svobody, které se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy,

Žel Bohu stále vidím kolem sebe zmatek, nenávist, boj a pochybná přesvědčení lidí, kteří vidí jen svou pravdu a kromě toho šíří pouze vizi nepochopení. Rozepíši se o soudobém chápání víry a náboženství, které se v západní části světa vykresluje jako zkázonosné, smrtící a tomu odpovídá obecný i mediální obraz. V českých zemích se šíří strach a pohled do očí muslima je pro mnohé obtížný. Plný strachu, obav a často i nenávisti, netolerance. Za tento stav nemohou muslimové. Těch je více než jedna a půl miliardy v lidské populaci a kdybychom měli odsoudit všechny, pak skutečně dojde k neštěstí. Navíc zbytečně … Svět je živen ubohou nenávistí. Na sociálních sítích i mezi lidmi vidím strohé a hlavně nepravdivé informace o Islámu. Jako příklad mohu uvést srovnání tohoto náboženství s nacismem, stalinismem i jinými násilnými strukturami vlivu a moci. Jde především o vadný a nepřesný výklad Koránu i citace vytržené z kontextu i historických událostí. Nejsem muslim, odmítám jakékoliv formy násilí

Při pohledu na mapu snad každý zaujme stanovisko, že Evropa je malá. Jde o území protkané infrastrukturou a také více či méně střeženými hranicemi. Přesto lze celkem bez problémů a rychle přejet tento kontinent od severu na jih i od východu na západ. Je čas dovolených a rekreací, tak si mnozí lidé tuto skutečnost připomenou v úplně nahé realitě. Je opravdu nutné si uvědomit, že život je výsadou, nikoliv přirozenou věcí a o svou jedinečnost, sny i úroveň je třeba se bít. Svět se splašil, ale o současné politice tento text tak úplně není. Jde o velikost a prostor z pohledu osobního štěstí, svobody a možností otočit to velké kormidlo života do méně kalných vod. Prozatím však vidím moře i souš a prázdné tváře lidí … V tuto chvíli již odhrnu závěs a odkrývám téma následujících řádků. Při roztočení globusu mám pocit, že na Zemi právě není dost svobodných míst. Míst, kde člověk nemusí šlapat na budík, tlačit do sebe rozpečené housky, pít vodu, jejíž chemická značka rozhodně není pouhé H2O, dr

Hudba je nejkrásnějším projevem lidského cítění a vnímání světa. Tóny rozechvívají lidskou duši. Dokáží vyvolat vzpomínky, rozesmát, rozplakat, vyvolat emoce. Vnímavý člověk dokáže zapomenout na to, co ho trápí a poddá se úchvatné síle melodie. Psyché člověka čerpá z textů a písní, které vznikaly hluboko v duši, kde široký obzor vědomí dal vzniknout romantickým a smutným baladám, ale i rozpustilým a veselým písním o lásce a životě, práci, umělecké tvorbě, zkrátka činnostech různorodých. Známe písně moderní, ale i skladby s fragmenty hudby lidové. Ta jakoby nadneseně popisuje mimo jiné i národnostní cítění a touhu po domově. Muzika spojuje, ale dokáže i rozklížit. Na lidi působí a jdou za ní. V minulosti toho využívaly různé organizace. S různými výsledky, často s úspěchem. Jisté tóny vzbuzují strach, celé písně táhly za sebou nadšené hordy. Vlny euforie tvořily základ v dobách potlačení zla. Lidé se při poslechu, tanci a zpěvu dokáží i semknout a tvoří tak masu jednoty. Vnímáme svět v

Skutečně nebudu psát recept na vaření vajec. I když by si to někteří zasloužili. Tímto textem promlouvám k těm nejmocnějším lidem světa. Sice jsem si vědom, že nikdo z nich nebude tento článek číst, ale účelem publikace je seznámení široké veřejnosti s tím, co považuji za témata více než žhavá. Jsme totiž jako děti. Spalujeme se. Ničíme. Nebereme v potaz jakékoliv varování. Likvidujeme a bezhlavě zahleděni do sebe sama určujeme neblahý osud všem. Sobě, i dětem, vlastně i těm, kteří by se měli učit uniknout horkým receptům dříve, než bude pozdě! Vládnou nám individua, která naprosto přehlížejí realitu a všednost dnů lidských jednotek. Při velikosti civilizace novodobí faraoni sklízí své ovoce rukou otroka a stále se snaží o evoluční skok. Ve prospěch všech? Kdepak – probuďte se … Historicky nejdéle působící politickou organizací je církev. Nedivte se – je to tak. Manipuluje globální procesy po celá staletí. Jak je možné, že i přes překonaná kázání a zákony veleknězů stále silný Vatikán