Psáno svobodně

V minulosti se Dragouny nazývaly jednotky jízdní pěchoty. Dragoun se v 16. a 17. století přesouval na koni, ale bojoval na zemi jako pěšák. Dnes se motostřelci přesouvají vozidly. Název dragoun pochází ze zbraně, kterou používali při vzniku těchto jednotek. Byla to krátká mušketa nebo karabina zvaná „Drago“ na černý střelný prach. Význam výrazu je „plivat oheň“. Dragouni bránili, bojovali i pustošili. V současnosti táhne různými oblastmi zemí českých americká armáda a celá akce nese příznačný název „Dragoon Ride“ – Jízda dragounů. Nemám na celou věc názor ojedinělý a přiznám se, že se mi taková „paráda“ poněkud nelíbí. V rámci jednoty spojenců aliance NATO okázale projíždí republikou kolona obrněných vozidel v plné zbroji a to hned třemi hraničními přechody a s laskavým svolením vlády ČR. Náš stát je členem Severoatlantické aliance a tímto svolením jen plníme závazky plynoucí z dohod. Plníme však také povinnost jistého vazala, který prostě musí souhlasit s politikou supervelmoci. Bez o

Tak se mi zdá, že svět poněkud zdivočel. Jako králík mezi zajíci. Jenomže ušáka musíte plašit, aby byl divoch – kdo plaší náš svět? Člověka? Co nás v poslední době nejvíc trápí? Vlastní problémy? Práce a prachy? Rodina? Nebo mezinárodní konflikty, běženci a války? Říká se, že košile je bližší než kabát, jen v současnosti ten baloňák dosti těžkne a lidé spěchají vstříc vlastní zkáze s koulí na noze aniž by si uvědomovali, jak působí v rámci civilizace a systému. Život je pro mnohé hon na sebe sama… Mám známé a kolegy, kteří kvůli minutě hořknou. Stojí u brány mezi prvními a jejich úprk k autu na parkovišti připomíná útěk po vyloupení banky. Když jezdí více lidí v jednom voze, nedej Bože aby se kdosi zdržel. „Honem, dělej, podívej kolik je aut před námi. Budeme vyjíždět o deset minut později – vždyť víš jak to tu chodí“. – Ano vím, pánové. Když spěchám s jazykem na vestě – přijedu z práce samozřejmě dřív. Pokud jdu z fabriky úplně na pohodu a netlačím na pilu – dorazím domů o pět minut p

Není nic. Všude je něco. Ani vakuum není prázdné. Jsou v něm částice, atomy, molekuly. Organismy, které nepotřebují kyslík, případně jiný plyn a odolají extrémním srážkám i velkému tlaku. V této „nicotě“ mohou být i částice, které na svůj objev teprve čekají. I zdánlivé nic, znamená mnoho a to, co zde píši, je ve mě už celá desetiletí. Nic je vlastně všechno a v této směsi vzniká vždy něco nové. Je tomu opravdu tak? Skutečně nové? Může být myšlenka přenesena na jiné médium? Nosič, který nepodléhá nám známým vlivům? Nemyslím tím signál, písmo, hlas, tón, řeč, přesun dat, jedniček a nul na server, dévédé a flash paměť. Myslím tím záznam samotného záblesku, obrazu, vnuknutí. Toho počátečního i rozvětveného impulsu, který je potřebný k realizaci čehokoliv. Přestože chápu rozvoj i evoluční teorii, vidím v těchto oblastech značné mezery … Jak už bylo výše uvedeno, každou část prostoru v běžných podmínkách na Zemi vyplňují elektrony, protony a mnoho dalších i doposud neznámých částic a činite