Psáno svobodně

Kolikrát nás státní úředníci, poslanci, senátoři, ministři, vláda a další vrcholní představitelé naší země ještě oberou? Nechápu sobeckost a zavřené oči občanů České republiky. Již dávno jsme měli hodně nahlas křičet a ukázat proč si volíme zástupce lidu do vrcholových funkcí. Nepředstavitelná arogance politiků a hlavně suverénní neohrožené jednání postupně likviduje vše co se dalo ještě nazvat politickou kulturou. Mnoho lidí si stěžuje jak národ okradli komunisté. Jak chápat pohnutky a ve své podstatě nutnost znárodňování majetku v oné totalitní době? Strana neměla jinou možnost? Většina národa taková opatření v době poválečné požadovala. Také ekonomické priority a společenský systém se zakládaly na všelidovém vlastnictví. Problémem už je samotný způsob znárodnění a konfiskací majetku. Neměl se zabavovat majetek násilím, pod pohrůžkou, a za pomoci dalších represí či dokonce za cenu smrti. To je odsouzeníhodné. Ti kteří nechtěli svůj majetek státu odevzdat byli tehdy sprostě okradeni.

Když se řekne demokracie, bývá tento systém věcí veřejných velice úzce spojován s kapitalismem. Ptám se: Proč pouze kapitál? Už principiálně má k demokracii blíže právě sociálně laděná společnost. Přímé rozhodování celé populace je nejvyšší formou demokracie vůbec. V zemi kde vládne parlamentní demokracie, kde volení zástupci jménem občanů rozhodují o všem, je skutečně vysoká míra této formy vládnutí a rozhodování většiny. Vláda která zvítězí ve volbách a ujme se žezla ale nesmí jít proti svým předvolebním slibům a různými triky měnit rozhodnutí občanů. Stejně tak není možné jen tak měnit Ústavu a ani Ústavní soud nemůže rozhodovat proti znění jednotlivých článků nejvyššího práva občanů naší země. V současné době se tomu tak děje a to s tichým souhlasem všech pro něž je reforma veřejných financí a zdravotnictví údajně prioritou stejně tak jako životní úroveň a zdraví občanů. Uvědomme si vážnost těchto vládních politických kroků! Když se řekne svoboda, zahřeje už samotné slovo na duši.

Co se děje nejen na malých městech v oblasti lékařské péče? Možná že jde o špičku ledovce a možná jen nafukuji bublinu. Faktem však zůstává, že nebezpečí a riziko nese nakonec jen a pouze pacient. Vybral jsem si toto téma na základě osobních zkušeností. Je to ze života a podle toho, jak reaguje okolí, jedná se o rozšířený jev z prostředí ordinací českých… Širokospektrální krevní testy jsme byli připraveni u našeho dětského lékaře vyloženě vyškemrat vzhledem k jeho umění vše zlehčit a hysterické rodiče uklidnit. Ale naštěstí ordinovala příjemná a zkušená paní doktorka jako zástup. Po krátkém vysvětlení dlouhodobých potíží našeho synka a uvedení do problému ochotně vypsala příslušné žádanky. Za několik dnů jsem šel přes liduprázdnou čekárnu do této ordinace pro výsledky. Vyslechl jsem diagnozu a návrh léčby – antibiotiky. Zeptal jsem se již pana doktora, zda by mi mohl povědět o této nemoci, příznacích a léčbě něco víc. Synkovi byla totiž z laboratorních testů diagnostikována Lymská bore

Blíží se další volby. Tentokrát do velkého a přeslavného Evropského parlamentu. Volby, které jsou pro někoho naprostou prioritou nejvyššího významu a pro jiné zcela mimo zájem. Budova Europarlamentu je daleko a dotace mizí údajně na kontech vlivných, případně v zemi pod povrchem předražených dálnic. Tak proč bychom se vzrušovali během kampaně… A to je ten problém. I když – proč to hned nazývat problémem? Pokud jsou takové volby někomu ukradené, tak v podstatě žádný problém nemá. Sice je tím skryta vada v podobě neuvědomování si toho, kam plynou peníze z našich daní, ale to je vlastně jedno, protože s tím stejně nic neuděláme i kdybychom si zvolili do čela EU papeže, biskupy a všechny svaté. Když si přece jenom budu hrát na uvědomělého občana republiky české a zatoužím po změně budoucnosti Evropy a všech národů žijících v Unii včetně těch prozatím nepřijatých, pak teprve vidím velkou hromadu problémů a šílené schyzma v němž operují jednotlivá politická uskupení. Hnutí a strany i koalice

V tomto článku se dotýkám neobvyklé strany mince. Možná mám na to věk. Třeba je to pohnutím a proudem myšlenek. Snad je to událostmi posledních dnů v životě nejenom osobním. Možná, že k tomu mělo dojít právě teď a z nějakých důvodů k tomu nedošlo dřív. Snad je to prozřením. Snad získáním nadhledu. Nových zkušeností, nebo jen jinou formou zaujetí pro věc a uvědoměním si ve vhodnou chvíli toho, co je podstatou… Viděli jste někdy film Armageddon? Ten trhák protkaný citem, láskou, přátelstvím, nebezpečím, katastrofickými scénáři a heroickými činy? Mnozí určitě a nejednou. Já také. A dnes asi po páté jsem shlédl tento snímek i se svou téměř třináctiletou dcerou. Nebudu hodnotit herecké výkony povětšinou skvělých herců, ani výpravu, kameru či režii. Rád bych se pozastavil nad odkazem, který měl být divákům odevzdán. Vcelku se mi ani nechce dotýkat srdceryvného projevu amerického prezidenta k národu a světu ve chvíli ohrožení lidstva asteroidem. Na to jsou v Hollywoodu prostě perfektní. Vytvo