Psáno svobodně

aneb Likvidace části populace! Život je v současné době obzvláště těžký a břímě nesmyslných zákonů nesou na bedrech vždy jen ti, kteří nemají jinou možnost. Ti, kteří nemohou utéct a vymanit se ze systému nadvlády skupiny pohlavárů. Obzvláště úděsný je stav, kdy se z člověka stává dlužník a to i bez vlastního přičinění, nebo i pochybením, opomenutím nebo neschopností platit stále vyšší poplatky nutné k přežití v džungli současné civilizace. Častým jevem je také neschopnost svou bezdlužnost dokázat. Když někdo na vás ukáže prstem, nebo zneužije vaše data, jste v kleštích exekutora a nic vám nepomůže. Stále platí, že když někomu například dlužíte dvacet tisíc, jste dlouhodobě bez práce, nebo nemocní, nebo jinak neschopní pohledávku splácet a věc je předána soudu a exekutorovi, pak se klidně může stát (a stává se to), že se celková částka zvýší na trojnásobek, exekutor vám sice povolí dluh splácet, ale přitom zablokuje váš účet, okleští mzdu od zaměstnavatele na životní minimum a ještě vy

Pozoruji dění kolem sebe již nějakou dobu a především to společenské a politické. Pokud bych se měl na vše zaměřit z perspektivy nezávislého pozorovatele, pak v reportu o stavu věcí by určitě nechybělo následující… Jedinec …se v naší zemi narodí a s přáním pevného zdraví se prodírá dětstvím až do dospělosti a života. Každý. Každý však v jiných podmínkách a to i sociálních, společenských, existenčních. Tvrzení, že má každý jedinec stejné šance, je pouhým přeludem. Už v kojeneckém věku mají děti různou lékařskou péči, děti starší různý stupeň výživy a díky rozdílným osnovám i různé vzdělání a zaměření. Jako nepochopitelné mi přijdou v této civilizaci tak velké sociální rozdíly, které nelze odstranit školní uniformou. Děti si závidí svačiny, hračky, kulturní vyžití, životní zážitky, možnost cestování v rodinách majetnějších rodičů, atd. Ona je to spíše touha, nebo ten dětský pocit nespravedlnosti a nefér hry. V dospělosti tomu celkem není jinak. Staří lidé praví, že kdo se narodil pod lav