Jsi nádherná žena, vlahá a jemná jak mořská pěna. Tvé dlouhé vlasy dokreslí vidinu pozemské krásy. A to tvé tělo, cítím to pořád jak krásně se chvělo pod mímy polibky, dotyky, jen lásku chtělo. Tvé dlouhé vlasy, tvé oči, řasy, já zblázním se asi… Tvé dlouhé nohy a chůze antilopy. Před tebou bledla i polární záře. Na tvé tváře, dnem i nocí a stále bych se nemohl vynadívat. Já chtěl bych zpívat, o tvých očích, v nichž vidím vše co si tvá duše žádá. Já vím, ty máš mne ráda, to však je málo, já víc si žádám, já víc chci ti dát Tak proč vše necháváš napospas osudu, já věčně nebudu ti říkat že si vše nalháváš, přesto však vyhráváš. Tak už mě pochop, tak už mi věř, lidé jsou na sebe jak divá zvěř. Tak buďme jiní, k ostatním, k sobě. Já píšu tobě snad ódu na lítost Nesnáším hádky, už vůbec ne chamtivost. Líto mi je, když cítím se odmítán pro tvoji žárlivost. Však vrhnu se do ohně, za lásku, za tebe. Jsi žena nádherná, krásná leč tajemná Jen óda pro tebe je mojí zpovědí. Lidé nic nevědí, že stv
Radovan Bazger