Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Just posted

Jestli to chceš

Můžu tady psát šíleně dlouhé články o tom, jak jsem rád, že je Česká republika v Severoatlantické alianci, nebo rozjímat nad tím, jak je ruský útok na Ukrajinu špatným rozhodnutím moskevských vládců, ale kdyby došlo, jak se říká, na lámání chleba, zachoval bych se tak, jak mi káže srdce. V podstatě bych mohl tento článek rovnou ukončit, protože ti, kteří ze zásady nečtou delší texty, mě rovnou označí nálepkou zákeřného rusofila. Ono je tedy celkem možné, že ti ostatní tak stejně učiní, jen po dočtení poslední věty. Kdo nechce chápat, nemusí. Když potkám někoho z Ruska, člověka, který u nás žije, sám či s rodinou, krátce, nebo dlouhodobě pobývá, podniká, pracuje, případně je na rekreaci či léčebném pobytu, nemůžu se k němu chovat nepřátelsky. Není důvod. Jiná situace může nastat, pokud se kdokoliv z Rusů pokusí vyvolávat v naší zemi určitý nepokoj v souvislosti s válkou na Ukrajině a konfliktem s NATO. Ne, nepůjdu ho zlikvidovat, udat. Radši si s ním promluvím. Давай, поговорим об этом.
Nejnovější příspěvky

Planeta sebevrahů

Jako lidé máme spousty morálních zásad a prezentujeme se coby inteligentní tvorové postaveni nade všemi organismy, ale zřejmá a navíc známá pravidla pro přežití naprosto ignorujeme. K tomu ještě vědomě. Jsme skuteční pokrytci a sebevrazi. Ničíme životní prostředí nejen sobě, ale i ostatním druhům říše živočichů a rostlin. Je mi opravdu líto, že úbytek živých tvorů narůstá takovým tempem a nic nenasvědčuje tomu, že by mělo dojít ke změně. Téměř polovina živočišných druhů naší planety zažívá pokles populace. Vědci považují dnešní stav za šesté hromadné vymírání. Koncentrace CO ²  je nejvyšší za miliony let. Množství metanu a oxidu dusného za 800 000 let. Akumulace nefunguje z důvodu nadměrné likvidace zelené hmoty. Atmosféra je nepropustná a vytváří efekt skleníku. Vysoké teploty způsobují hromadné úhyny na souši i v oceánech. Je jen otázkou času, kdy přijde řada na člověka. Pošetile hledíme na mlčící politické dno a hledáme nová vodítka spásy. Zázraky jsou v nedohlednu. Odklon od fosiln

Starý strom

V polích, v krajině sladce tiché stojí starý strom. Už hodně pamatuje. Vlídnost člověka, který jej zasadil. Lásku mládence, který do jeho kůry nožem srdce vryl. Tam chatrč stála opodál a cesta vedla kolem ní. Jen všechno časem zničil déšť. I vítr třísky rozfoukal. Co zbylo roznesli dravci do svých hnízd. Už veliký strom tam stojí dál a vzpomíná. Hodně roků nehnutě ukládá čirá svědectví do svého listí, které každým rokem opadá. Přestože zažil spousty krušných chvil, kořeny dál drží jeho majestát. Cítil doteky plačících žen. Slyšel smích dětí. Bránil svou zemi společně s vojáky, kteří za obzor hnali hordy nepřátel. Pak přišli zas jiní. Chtěli jej porazit. On však místo nenávisti poskytl stín a ochranu. Ten starý strom. Jeho moudrost dosáhla vrcholu. Učí trávu kvést a ptáky zpívat ve svých korunách. Všem tvorům, kteří přijdou nabízí oporu i měkký mech na úpatí kmene. Strom si žije. O nic neprosí. Půda ho živí s vděčností. Vždyť jednou zetlí. Taky rozpadne se. Splatí dar přírodě, jak každý

Díky Alianci

Posláním Severoatlantické aliance je ochrana svobody a bezpečnosti všech členů politickými i vojenskými prostředky ve prospěch spravedlivého a trvalého mírového pořádku, založeného na společných hodnotách demokracie a lidských práv. V minulosti jsem některé kroky tohoto paktu kritizoval a určité konkrétní akce stále halí mlha nejistoty. Zejména mise v bývalé Jugoslávii, tedy mimo území Aliance. Tam ale došlo k tomu, že pachatele válečných zločinů v Radě bezpečnosti OSN podpořilo Rusko s právem veta a tím byly možnosti Spojených národů zablokovány. Jedinou silou, která byla schopna tlumit konflikt mezi Srby a kosovskými Albánci bylo právě NATO. Bohužel se spory v tomto regionu nepodařilo zcela vyřešit. Co však chci říct především: Od roku 1949, kdy NATO vzniklo, nedošlo k přímé vojenské agresi proti žádné zemi v tomto uskupení. Dnes má Aliance 31 členů. Států, které se dohodly na společné obraně. Severoatlantická aliance je pro mě zárukou míru a bezpečnosti nejen v Evropě! Můžu kritizov

Jsme bohatá země

Tak si říkám, jak v dnešní nelehké době vláda parádně šetří! Zbraně a munici v hodnotě desítek miliard korun poslala vláda na Ukrajinu, kde tato technika bude pravděpodobně zničena. Naši úžasní vládci chtějí zahájit takzvaný útlum rodných čísel, který ponese náklady přesahující padesát miliard korun. 74 miliard chtějí poskytnout jako půjčku enormně ziskové společnosti ČEZ pro ručení na energetické burze. Vláda také schválila nákup 246 pásových bojových vozidel pěchoty za téměř 60 miliardy korun. Chystá se také nákup 70 tanků Leopard za další desítky miliard. Plánovaná výměna skvělých švédských stíhaček Gripen za americké bojové letouny F-35 vyjde nejméně na sto miliard korun českých. Svou neschopností vláda mimo jiné krátí příjmy státní kasy a navyšuje deficit. Lidé vzhledem k cenám a inflaci nakupují raději v zahraničí. Je květen 2023 a schodek státního rozpočtu už je přes 200 miliard korun! Kdo to všechno nakonec zaplatí? Plánovaný záchranný balíček pro ekonomiku ČR obsahuje převážně

Bicykl

Trochu toho vzpomínání neškodí. Myšlenky plavou v minulosti a dříve než se utopí, musím napsat pár řádků o tom, jak rád jsem jezdil na kole. Vůbec netuším, kolik mi mohlo být roků. Snad jsem už chodil do školy, když mi táta koupil kolo. Byl to starý Pionýr. Červený rám a šedá řídítka. Kožené sedlo. Neustále padající řetěz. Přesto jsem na něm jezdil s radostí. Sice jen tak kolem baráku. Jednou jsem jel prostě po chodníku a někam se zahleděl, když v tom jsem vlítnul nějakému staršímu pánovi předním kolem zezadu přímo mezi nohy. Rychlá brzda zabránila ještě většímu karambolu. To víte, vyslechl jsem si, jaký že nezbeda mu ušpinil kalhoty, a proč jezdím po chodníku. Řekl jsem jen, že na silnici ještě nesmím a hned šlapal do pedálů. Hlavně co nejrychleji pryč. No marnost, ostuda. Na Slovensku u babičky malé kolo nebylo. Zato pár velkých a těžkých bicyklů. Jeden dámský a jeden se štanglí. Vždy jsem prosil dědu, jestli se můžu projet. Většinou dovolil. Jen jsem si nějaké to kolo musel vždycky

Tram-ta da dá

Nemusím se nikomu zpovídat a klanět. Možná proto je pro mě přirozené vyjádřit vše na rovinu. Nemám ve zvyku si stěžovat. Jen, čeho je moc, toho je příliš. Často vídám, jak si lidi něco rozbalí, obal jednoduše hodí na zem a dělají nepořádek po celém městě. Sice bych měl být vděčný všem lidem, kteří využívají městské hromadné dopravy, a také jim vděčný jsem, ale pouze těm slušným a rozumným. Už méně vstřícný a slovně ohleduplný budu k těm neurvalým, sprostým, zlomyslným a bezohledným. Za vrchol totiž považuji to, když takové jednání probíhá v tramvajích a autobusech. Každou chvíli je pod sedadly doslova nastláno, papíry zastrčené do všech mezer a poházené kde to jen jde. Nedávno si žák jednoho učiliště loupal mandarinky a hromadu slupek prostě nechal pod sebou. Ve vozech dopravních podniků jsou plechovky od piva, odpadky z McDonaldu včetně zbytků jídla, krabice od pizzy, dokonce jogurt vmáčknutý do polstru a další nechutnosti včetně použitých hygienických potřeb. Takové chování je nejen